Ani nevím, co napsat. Je mi smutno. Cítím se prázdný. Je mi stydno za Českou republiku. Půlka voličů má opačný názor než ta druhá, ke které patřím. V pořádku, máme demogracii, jak jí kdysi říkali soudruzi. Podle mého však neslyší zlo, nevidí zlo, jako dvě ze tří moudrých opic. Chce se mi dodat, že také nemyslí, ale to není pravda. Myslí jinak. A mají na to svaté právo. Na rozdíl od třetí opice ovšem mluví, a také volí…
Kdyby slyšeli, respektive nezacpávali si uši, možná by některým došlo, že Ten, jehož jméno se mi ani nechce vyslovit, povýšil vulgarismy na názory, hulvátství na charisma, demagogii a lži na pravdu. Kdyby viděli, respektive nezakrývali si oči, spatřili by seniora, kterého chlast, cigarety, bůček a nedostatek pohybu změnily ve vetchého nemocného starce, který se neudrží na nohou bez svých bodyguardů, kterého musí někdo oblékat, obouvat, umývat. Kterému někdo musí asistovat při vykonávání tělesných potřeb. Viděli by jeho pomstychtivý úsměv a záblesky nadřazenosti v jeho čím dál více zapadlých očích. Viděli by na záběrech z mezinárodních setkání vedle fyzicky zdatných a reprezentativních prezidentů Macrona, Dudy, Kisky, Orbána, ale konec konců také vedle Putina či Si-Ťin pchinga, kterým poklonkuje, nemohoucí trosku made in Czech republic…
Nejvíce je mi však hanba za Jablunkovsko. Kde jinde by měl profesor Drahoš drtivě zvítězit než ve svém rodném kraji, který mohl zviditelnit jako nikdo nikdy předtím, a nikdo nikdy potom. Prohrál ve Vendryni, v Nýdku, Bystřici, Košařiskách, Hrádku, Horní Lomné a na Hrčavě. Ani v ostatní obcích to nebylo přesvědčivé vítězství, někde jen těsné. Dokonce v samotném Jablunkově jej volilo méně lidí než v prvním kole! Tisíc sto deset jeho obyvatel dalo přednost pomstychtivému hulvátskému staříkovi, který je má absolutně v paži, protože pro něj je nejdůležitější jen on sám, před kultivovaným Jurou ze Školní ulice, který si dovolil dosáhnout nejvyššího vzdělání a titulu, vést nejprestižnější instituci v zemi a být slušným člověkem…
A to si vůbec nedělám iluze o tom, kdo by v Jablunkově vyhrál, kdyby Drahoš nebyl zdejší…
Dobrý den Petře
Se zájmem jsem si včera přečetl tvůj povolební komentář a chvílemi jsem měl pocit,
že z tebe mluví i trochu zoufalství. Moje pocity jsou úplně stejné. Včera při jízdě
autem jsem vyslechnul z rádia rozhovor redaktora Pokorného s Jiřím Drahošem.
Byl pozván i staronový prezident Miloš Zeman, který samozřejmě pozvání odmítl.
On totiž už vícekrát dal najevo, jak pohrdá Českou televizí a Českým rozhlasem.
Odcituji jeden z jeho výroků: „Česká televize je konzerva plná shnilého masa.“
Tyto veřejnoprávní média si platí všichni občané této země, jejích vyváženost
a pravdivost kontroluje námi zvolený parlament. Jenomže náš pan prezident
dokázal tyto média tak pomluvit, že jim přestala velká část našich občanů věřit.
Cestou jsem uviděl několik billboardů, na nichž stálo: „Stop imigrantům,
stop Drahošovi, volte Zemana.“ Když se mi začaly do očí tlačit slzy, tak jsem
se začal ptát sám sebe: „Proboha v jaké zemi to žijeme, Když je v ní zvolen prezident
na základě jeho lživých výroků. Výsledky voleb na Karvinsku, Třinecku
a Jablunkovsku nebudu raději ani komentovat.
Tvé články čtu pravidelně a jsem ti za ně vděčný. Já sice nemám talent na psaní jako
ty, ale nedalo mi, abych na tvůj článek nereagoval.
Nestydím se za voliče, stydím se za politiky. Ze většinu z nich. O to sympatičtější jsou nadějní Piráti, prof. Drahoš i třeba MUDr. Hilšer. Kdo ví, možná jako specialista na onkologii může být tím pravým pro rakovinou zasaženou společnost.