Po sobotní prohře neprohře, jak své nezvolení nazval profesor Drahoš, jsem se domníval, že mě dlouhou dobu nic tak nerozhodí, jako pohled na vetchého „Půlčíka“, můj novotvar pro prezidenta půlky národa (zde se omlouvám všem roztomilým Hobitům), kterak s pomateným výrazem starce těsně před skonem mává do objektivu kamer. Stafáž mu dělají vytlemení rektální speleologové a ožralí blbové všeho druhu. Mýlil jsem se. Předevčírem mě zcela vyčerpala Chytrá síť O2…
Nedávno mi začalo vyzvánět neznámé číslo. Přestože mě maminka stokrát varovala, že nemám otevírat dveře neznámým lidem, přijal jsem hovor. Operátorka cvičená na to, aby prodala mrazák Eskymákovi, mi začala švitořit do ouška tak obratně, že mé mdlé myšlení o tři věty zaostávalo za chrlením jejích slov. Zachytilo pouze slevu až čtyři tisíce korun na nový mobilní telefon a že mi pošlou nějaký „voutcher“, a že mi paušál navýší o nějakých čtyřicet korun. To jsem ještě netušil, že se můj Samsung den poté odebere po čtyřech letech beze slova upozornění do věčných lovišť. Když jsem kamaráda oplakal, začal jsem blahořečit neznámé slečně obdařené schopností vidět budoucnost. Nebo tak něco. Vygůglil jsem si, že cool výraz „voutcher“ je česky poukaz na slevu, a natěšen jsem mazal do Třince, kde jsem si s drobným příplatkem pořídil mladšího a chytřejšího korejského kamaráda…
Z mrákot mě měla probrat už nová sim karta s novým číslem, kterou mi doručil 02 kurýr tak rychle, jako kdyby čekal celou dobu za rohem domu na to, až se vrátím z prodejny. Že je něco jinak mě trklo až ve chvíli, kdy jsem během seznamovacího mazlení s hračkou párkrát zavítal na facebook a internet, načež mi Korejec oznámil, že jsem vyčerpal půlku svého objem datu, tedy 200 MB. Okamžitě jsem volal operátorovi. Strojový ženský hlas mi medově sdělil, že je chytrá síť 02. Štafetu převzal robotický „chlap“, která se jal mě provázet labyrintem „ou tů“. Pro faktury, platby a poslední vyúčtování zmáčkněte jedničku, než jsem se vzpamatoval, oznámil mi „For English let´s starts“. Takže znovu „Jsem chytrá síť O2, vítám vás“. Ani na druhý pokus jsem nestačil reagovat na rozcestníky. Do třetice jsem si vybral dvojku pro nastavení stávajících služeb, ale narazil jsem na dalších několik rozcestníků, aniž jsem si stačil vybrat. Napočtvrté jsem si asi zvolil správně, ale „chlapík“ mi sdělil, že všichni operátoři jsou momentálně zaneprázdněni. Po pěti minutách psychedelické hudby jsem to vzdal a rozjel páté kolo. Tentokrát jsem stisknul čtverku Pro informace o čerpání datového limitu, ale čekal mě obvyklý rozcestník, nepřítomnost operátora a hudba z Marsu. Při pátém „Jsem chytrá síť“, jsem nahlas vyslovil několik vulgárních slov, z nichž nejslušnější bylo „ku.va!! Království za člověka. Asi po hodině, kdy už jsem si myslel, že planetu ovládl Skynet a dveře do bytu rozkopne Terminátor, se ozval lidský hlas. Ten mi vysvětlil, že jsem na špatné adrese, ale že mě přepojí na správného operátora. Heuréka“. Asi půl minuty my ovšem trvalo, než jsem si vzpomněl, proč vlastně volám…
Ten dobrý chlapec mi slušně sdělil, že jsem blb, když jsem si myslel, že nový tarif nahradí původní, že mám nyní dvě aktivní čísla a že pokud chci staré zrušit, zaplatím 1790 Kč pokuty, protože mi starý paušál platí ještě rok. Naštěstí už vedle mě stála moje bystrá žena, která mi tlumeně řekla, že i tak ušetřím dva tisíce, protože nový přístroj bych si musel pořídit tak jako tak. Původní číslo jsem tedy zrušil, i přesto, že mě chlapec přemlouval, abych si nechal obě, že dostanu slevu. Když řekl definitivní „ne“, zdálo se mi, že začal plakat. Následující den jsem přepisoval čísla z mé stařičké záložní Nokie a obvolával jsem a psal přátelům a známým, že mám nové číslo, neboť jsem si chytře neukládal kontakty na simku, ale do Korejce, který natáhl bačkory…
Když se mě nyní někdo ptá, proč vypadám vyčerpaně, vymlouvám se na to, že mě stále trápí porážka Drahoše a kreténismus vítězného Pulčíka…