Štěstí je stav subjektivní libosti, blaženosti, který Matka příroda umožňuje díky chemickým látkám jako serotonin či endorfin prožívat každému. Šťastný může být génius stejně jako imbecil. Miliardář, který získá další dotace z Bruselu i bezdomovec, který vysomruje pětku na lahváče. Zrovna na dnešek připadá světový den štěstí…
Moudrá Organizace spojených národů, která tento svátek zavedla, je přesvědčena, že stav blaženosti má přece jen hranice. A to státní. Loni bylo nejšťastnější zemí na světě Finsko, předloni Dánsko. Čelní místa vůbec obsazují skandinávské země. Přitom je tam většinou kosa a za polárním kruhem půl roku přes den tma. Osobně bych čekal spíš země kolem středozemního moře. Skandinávské pocit štěstí si vysvětluji nadměrnému požíváním vodky díky vysokým mzdám či sociálním dávkám. Jako poslední se umístilo Burundi. Chápu. Být virem HIV nakaženým chovatelem koz, který má na chatrči satelit a sleduje reklamy na Vitanu, která za mě vaří, či Dobrou vodu, co mě zregeneruje, taky bych štěstím neskákal…
Česko se letos v tabulce umístilo na dvacátém prvním místě, od loňska jsme si polepšili o šest příček. Dost by mě zajímalo, jak probíhal průzkum. Odchytávali voliče hnutí ANO“ Bude líp“ nebo zákazníky supermarketů, kteří právě nakoupili deset kilo hladké mouky plus čtvery pantofle v akci? Věřím, že v tomto roce přeskočíme loni dvacáté Spojené arabské Emiráty. A pokud se zástupci OSN ptali také příznivců Miloše Zemana po vyhlášení výsledků prezidentských voleb, předstihneme ve štěstí i celou Skandinávii. A to bez alkoholu…
Trvale udržitelné štěstí je podle nás neodarwinistů stejně neudržitelné, jako trvale udržitelný rozvoj. Ti z nás, kteří se nacházejí ve stavu blaženosti celý boží den, se vesměs pohybují v pyžamech a plotem psychiatrických léčeben…
Můj pocit štěstí je přímo úměrný zdraví a spokojenosti mé rodiny a stavu nevědomosti a sklerózy, ve kterém se trvale nacházím…
„Dost, Kulíku! To je nějaký přednes? Co je to štěstí? Můůůůška jenom zlatá“