Jsou tomu dva roky, kdy jsem psal o tragédii v českém fotbalu, o tom, že legendární Baník sestupuje z extraligy. Také jsem fabuloval, že kdyby ostravský klub postavil tým složený ze všech úspěšných reprezentantů, kteří Baníkem prošli, případně je vychoval, tak vyhraje mistrovství světa. Pokud by ovšem neměl ve finále Řepka svůj „blikanec“ a nezlomil obě nohy útočícímu protivníkovi. Po roce se Baník opět mezi elitu probojoval. Nyní to vypadá, že pokud se Baník nezvetí, spadne do první ligy zas. Není se čemu divit, když dal Baníku gól i někdo takový, jako jsem já…
Psal se říjen 2006. Slavnostně jsme otevírali nově postavené hřiště s umělým travnatým povrchem u české základní školy. Aby slavnost byla ještě slavnostnější, uvolil se Baník Ostrava sehrát exhibiční zápas s týmem Gmina Jablunkov, který tvořili nejlepší fotbalisté z řad zastupitelů a pracovníků úřadu města. Už si nepamatuji, zda slavný klub tehdy poslal své áčko, béčko, céčko či déčko, pořád to byl Baník. A jejich kádr tvořili dospělí muži, nikoliv mladší dorostenci nebo starší žáci. Nutno dodat, že i přes veškerou snahu jsme průběh zápasu neměli v rukách, respektive v nohách. A to jsme před vyběhnutím na trávník požili doping, panáka slivovice. O kolik gólů jsme prohráli, už si nepamatuji, zcela jistě ale vím, že nešlo o dvojciferný výsledek a že čestný úspěch Gminy zaznamenal nejlepší hráč domácích – starosta města. Před šestnáctkou jsem si zpracoval míč. Abych nemusel kličkovat nebo chraň Bůh běžet, opřel jsem se do balonu a nechytatelně vypálil. Směrem na soupeřovu branku, samozřejmě. To, co včera nedokázal Zlín, jsem předvedl já…
Ihned po zápase jsem odmítl nabídku trenéra Baníku hrát za áčko a ukončil jsem svou fotbalovou kariéru. Odcházet se má na vrcholu…