Zítra se v kapli svatého Jiří na hradě Windsor uskuteční svatba Jeho královské výsosti prince Harryho z Walesu, povoláním britského korunního prince a kapitána, a Rachel Meghan Markle, povoláním americké herečky a humanitární pracovnice. Obřad bude sledovat miliarda lidí v Commonwelthu, sdružení bývalých kolonií Spojeného království, jehož je královna Alžběta II. stále formální panovnicí, ale také na další miliarda lidí na celém světě. Je mi těch dvou mladých lidí upřímně líto. Přiznám se, že tento královský cirkus sledovat nebudu. Myslel bych pouze na jedinou věc. V duchu bych se modlil nikoliv za zdar jejich manželství, ale za to, ať se jim během tříhodinové show nechce čůrat…
Když si uvědomím, že ceremoniál je už půl roku dopředu připraven krok za krokem, minutu po minutě, a potrvá tři hodiny, nechápu, jak se to dá zvládnout. Není možné si jen tak odskočit se slovy „Sorry jako, I need to pee“. Normální smrtelník se jde preventivně vymočit před promítáním dvouhodinového filmu v kině nebo před začátkem divadelního představení, aby nepřišel o důležité pasáže děje a nenutil vstávat s mrmláním dalších deset lidí, pokud si koupil lístky někam doprostřed řady. Kromě toho je známo, že nervozita vyvolává velký tlak v močovém měchýři, a někdy nejen v něm. Když jsem byl jako starosta nucen pochodovat v čele průvodu na Gorolu, a pak ještě stát na podiu jak trubka a čekat, až kolem podia projedou všechny alegorické vozy, až se vykecají mí předřečníci, preventivně jsem ze sebe tlačil na záchodku v domě PZKO i poslední kapku. I přesto byly chvíle, kdy bych nejradši polámal Gorolům všechny „trumbity“, postřílel holuby a zkrátil sloky hymny „Góralu czy ci nie źal“ o dvě včetně refrénu, abych urychlil slavnostní zahájení festivalu. A to mě nesledovala miliarda lidí na zeměkouli a možná i ve vesmíru, pokud mají na mezinárodní kosmické stanici telku. Astronauti nosí, pokud vystoupí z lodi, povinně ve skafandru pampersky…
Na místě Harryho či Meghan bych si je vzal zítra taky…
Got Save the Queen…