Nebýt protimigrační a protiilsámské hysterie v šesté nejbezpečnější zemi světa, kterou umně využili obdivovatelé zlého starce na Hradě, mohla za pár desetiletí zdobit zeď budovy střední zemědělské školy v Jablunkově mramorová deska s nápisem „zde vyrůstal a do roku 1968 žil profesor Jiří Drahoš, čtvrtý prezident České republiky“….
Takhle tu máme jen desku, která připomíná, že v secesní vile naproti radnice pobýval na konci roku 1915 polský maršál Józef Połsudski. Možná se našim městem mihl i malíř Josef Mánes v honbě za krásnými lýtky švarných gorolek. Pardon, na rynku na domě PZKO tu máme desku s Karolem Piegzou, zaolzianskim historikem, poetou a zdejším učitelem, kterého ovšem kromě polské menšiny na Těšínsku, nikdo nezná. Totéž, bohužel, platí pro válečného letce plukovníka Antonína Velebnovského, akorát, že se to týká české většiny…
Uvědomil jsem si to během týdenního pobytu ve východočeské Litomyšli, ve městě, kde jsou busty, sochy či desky slavných rodáků či obyvatel pomalu za každým třetím rohem a na každém druhém náměstí. Jako jedenácté dítě a první syn se v místním pivovaru narodil génius české národní hudby Bedřich Smetana. Naštěstí se z deseti sester nezbláznil a stvořil nesmrtelnou symfonickou báseň „Má vlast“. Také se zde narodil historik a politik Zdeněk Nejedlý, který se naopak zbláznil do komunistické ideologie, z husitů udělal komanče a schvaloval politické popravy. Za své zásluhy má na Vyšehradě žulový náhrobek zvící menšího kytovce, který moje maminka komentovala slovy „Co tu robi ta staro świnia?“. V Litomyšli učil na gymplu Alois Jirásek, který zde, řečeno Cimrmanem, školním, tedy kradeným inkoustem, psal svá díla. A že to bylo nějakého inkoustu. Dnes má monumentální spisovatel a český vlastenec sochu pod litomyšlským zámkem, kde sedí a tváří se jako kdyby přemítal, kam jsme to dopracovali. V jednom z domů na zdejším malebném historickém náměstí žila a rodila Božena Němcová. V jiném domě zas dožila Magdalena Dobromila Rettigová. Ve městě pobýval malíř, grafik, spisovatel a mystik Josef Váchal, který zde svému příteli vymaloval interiér domku ve stylu svého Krvavého románu. Komunisti do Litomyšle poslali do vyhnanství neposlušného sochaře Olbrama Zoubka, který tu „za trest“ restauroval renesanční graffiti a vytvořil mnoho svých děl, která dnes krášlí už tak krásné město. To vše, spolu s nejstarším hudebním festivalem v Česku, vytváří genius loci. Litomyšlení…
V Drahošově městě volilo zlého dědka z Hradu až 34,90 procent občanů! Žádná mramorová deska slavnému rodákovi se konat nebude. Měli jsme historickou šanci. Genius loci? Leda tak…
Malomyšlení…
Přirozeností je těšit se z úspěchu druhých. Politici nás však vedou k závistivému pragmatismu. I ti minulí. Obzvláště v Jablunkově.