Není v dějinách českého národa nebezpečnějšího dne, než právě osmadvacátého září. Snad kromě osmadvacátého června, kdy byl v Sarajevu zastřelen následník Rakousko – Uherského trůnu František Ferdinand či osmadvacátého listopadu, kdy byl spáchán „sarajevský atentát“ na českého monarchu Klause. Osudové osmičky jsou naším prokletím. Nejen v širším kontextu – 1938. 1948. 1968…
Osmadvacátého září byl zabit slabý a s Němci kolaborující kníže Václav družiníky jeho mladšího bratra, který se poté, již jako Boleslav I. stal faktickým zakladatelem českého státu. Upevnil v zemi křesťanství stavbou kostelů a založením prvního kláštera a vybudoval hradskou soustavu, díky níž mohl zemi spravovat. Nechal razit první mince, pražské denáry. Také se činil v zahraničí. Dobyl Moravu, Slezsko i Krakovsko. Vyjednal také založení pražského biskupství…
Osmadvacátého září vyvraždili Přemyslovci konkurenční rod Slavníkovců a svedli to na Vršovce, které později vyvraždili také. Osmadvacátého října, jak jinak…
Osmadvacátého září vyhlásil čerstvý protektor Reinhard Heydrich stanné právo a rozpoutal zatýkání, mučení a popravy českých odbojářů…
Osmadvacátého září spáchal v Chrastavě jistý mladík airsoftovou pistolí atentát na prezidenta Klause. Vystřelená kulička způsobila panu profesorovi vážnou, ale velmi vážnou oděrku lokte…
Osmadvacátého září se narodil Miloš Zeman, který díky dvojnásobnému prezidentství úspěšně páchá atentát na vlastním národě…
Sám jsem prokletému dni v měsíci unikl jen o chlup. Narodil jsem se devětadvacátého…
Dnes rozhodně ven vycházet nebudu…