Od předvčerejška už si ikonický tvůrce českých bláznivých sci-fi komedií a legendárních pohádek Václav Vorlíček promítá svá díla s astrologem Stuartem Hamplem, Petrem Majerem, vodníkem Wassermannem či s Droběnou z Outlova. A všichni se chlámou, až se za břicha popadají. K tomu jim hláškuje Jiří Sovák co by král Rosebud IV. „Který blbec mě zastlal do postele? Copak jsem nějaký termofór?“
Aniž bych tušil, že se slavný režisér co nevidět odebéře do pohádkového nebe, vzpomněl jsem na něj nedávno na svém facebookovém profilu, kde jsem umístil fotku z pohádky Tři oříšky pro Popelku, na níž stojí v závěrečné scéně Pavel Trávníček před Libuškou Šafránkovou. Nad princem je bublina s textem „Ten mladík v Thajsku, to jsi byla také ty?“. Včera večer v medailonku vzpomínali na Vorlíčka Petra Černocká, Jan Hrušínský, Jan Kraus či Ondřej Kepka. Surrealistický tvůrce mých snů si všechno vyhodnotil s kreativitou jemu vlastní…
Postával jsem v nitru dopravního letadla stojícího na ruzyňském letišti. Spolu se mnou zde byly také postavy z Vorlíčkových pohádek. Rumburakem počínaje a Večernicí konče. Zadní část stroje tvořila místnost s dveřmi. Vstoupil jsem dovnitř. U stolu seděla na červené rohové kuchyňské sedačce vzor 1975 Petra Černocká. Nevypadala však jako dívka na koštěti, spíš jako sestřička v klipu z České sody. Měla na sobě jen bílé spodní prádlo. Dlouhé punčochy držely podvazky. Přisedl jsem k ní. Jiskra přeskočila. Sundal jsem jí kalhotky a vlítli jsme na to. Sexování se Saxanou však přerušilo bouchání na dveře. Byla to policie, která vtrhla do letadla osvobodit všechny pohádkové postavy. Ty následně naložila do autobusu. Mě posadili na terénní motorku s tím, ať jedu za nimi. Vyjeli jsme z Prahy někam na sever. Asfaltku vystřídala polní cesta v lánu vzrostlé kukuřice. Autobus se mi ztratil z dohledu. Netušil jsem, kam jedu. Věděl jsem, že tímto směrem leží Neratovice, tak aspoň navštívím kamaráda. Polní cesta v kukuřici stoupala a klesala v ostrých zatáčkách. Nechápal jsem, jak tudy mohl projet autobus. Konečně jsem se ocitl na silnici. Místo českých nápisů tu však byly polské. Dorazil jsem do malé obce, kde mi paní v kiosku s „frytkami“ řekla, že jsem u moře. Dokonce jsem slyšel šplouchání vln. Odstavil jsem motorku a v hale supermoderního železničního nádraží jsem si koupil jízdenku do Prahy…
To si ze mě děláš šoufky, Kudláčková!