A střízlivosti vlastně taky. Protikladem radosti je smutek. Dopoledne během čtení zpráv na webu novinky.cz vypadal můj obličej jak Werichova maska klauna z forbín Osvobozeného divadla. Jedno obočí prohnuté nahoru do obloučku radosti, druhé opačně jako výraz smutku…
Ester Ledecká si odskočila od sjezdového lyžování ke snowboardu, jako Lábusova manželka jen tak od plotny na slavnostním předávání cen v Možná přijde i kouzelník, a vyhrála závod světového poháru, který i po dvouměsíční „dovolené“ vede. S přehledem porazila čerstvou mistryni světa. Famózní. Jen další potvrzení toho, o čem jsem nedávno psal. Český sport zachraňují nesoutěživé ženy. Soutěživí muži navštěvují kurzy výtvarky, jak vtipně reagovala na článek „Ty české panenky“ jedna věrná čtenářka blogu Jablečno…
Ledva jsem si o pár titulků výš (u zpráv začínám dole sportem) přečetl „ANO volí předsedu. Babiš nemá soupeře“ radost vystřídal smutek. Bodejť by měl, když prostému miliardáři odvedle hnutí patří. To je stejné, jako kdyby chtěl někdo kandidovat na majitele Třineckých železáren. Kdyby se náhodou nějaký pomatenec v řadách Babišových poddaných našel, skončil by v chlívku na Čapáku, kde by jej sežraly roztomilé burské kozičky. Dotační podvodník a estébácký práskač, který si říká premiér, provedl svým členům a voličům lobotomii dokonale, všechna čest. Nedávno jsem nejmenovanému místostarostovi města navrhl, aby vystoupil z ANO, ať se do něj nemusím furt navážet. Známe se třicet let a je to fajn chlap. Řekl mi, že s těmi nahoře nemá nic společného. To mi přijde podobně absurdní, jako kdyby nejmenovaný lidovecký starosta řekl, že s tím nahoře on nemá nic společného. Každý jeden zvolený člen i nečlen ANO do zastupitelských orgánů získal hlasy stovek lidí, kteří přes něj vyjadřují podporu nabobovi, který privatizuje Českou republiku, a to zcela bez skrupulí. Podle průzkumů veřejného mínění je rozbřesk příčetnosti v nedohlednu…
Protikladem radosti je Babiš…