Jsou momenty v životě lidským, na které člověk nezapomíná. Ať už se jedná o chvíli, kdy ho vede policejní strážník, jak říká Švejk, nebo je ve vinárně s chlapem, jak říká Dáša/Pavel ze seriálu MOST! Vzhledem k tomu, že je moje paměť selektivní, vím, kdy má narozky Scarlett Johansson, ale mých šestnáct let starostování není okno, ale auslága, hodím svůj nedávný děsivý zážitek na „papír“ hned…
Člověk má tendenci si pamatovat spíš to příjemnější. Vidím to jako dnes, kdy jsem získal bronz na mistrovství ČSSR v běhu na šedesát metrů překážek na strahovském atletickém stadionu, kdy jsem se naučil šlukovat cigaretu na atletickém soustředění v Povážské Bystrici, kdy jsem poprvé popíjel s chlapama pivo po atletickém tréninku v bufetu „žaba“ na „kryťáku, kdy jsem poprvé políbil dívku na lavičce v lesoparku po dalším atletickém tréninku “, kdy jsem se poprvé ožral tvrdým alkoholem v den komoušských voleb, kdy jsem měl poprvé neohrabaný sex po lekci společenského tance v bytě za „hotelákem“, kdy jsem poprvé navštívil Jablunkov za účele opít se v Ameryce, kdy jsem zabodoval na prvním rande se svou ženou vulgárními vtipy o cigánech, kdy nás oddával lehce nachmelený místopředsedy MNV na gmině, kdy jsem poprvé spatřil svou první dceru a byl překvapen, že takhle vypadá novorozeně. Kdy mě poprvé zvolili starostou města pod svatým Floriánkem v sále hasičské zbrojnice. Na spoustu „poprvé“ bych také nejraději zapomněl…
V pondělí jsme s ženou nastoupili v Praze na zastávce u hlavního nádraží do tramvaje směr Dlouhá třída. Třímaje ve zdravé ruce kufr jsem se postavil mezi ostatní cestující, neb sedátka volná nebyla. Vtom jedno z nich uvolnila mladá hezká slečna a řekla mi „Nechcete si sednout, pane?“. Poprvé…
Bylo to, jako kdybych přišel o panictví, a stal se nikoliv mužem, ale starým mužem…