„KULTURNÍ PODNIK ROKÁČ ZDRAVÍ MDŽ“, hlásá banner roztažený na zábradlí chodníku před mostem přes Olzu v Jablunkově. Kulturní referenti z rockového klubu Southock ho umístili na strategické místo, hned naproti vjezdu/výjezdu do/z autobusového stanoviště. Minimálně připomněli chlapům z werku, že se jejich ženy jmenují Gabriela a že si za celoroční praní jejich fuseklí zaslouží kytku. Aspoň jednou za rok, když už nic…
Žluté litery na rudém pozadí, dovětek „za lepší zítřky“ a srp s kladivem vprostřed klasů však vyvolaly pobouření na vsi. Přitom nad komunistickým logem jsou písmena R C S, což je sice zkratka názvu klubu, ale také je lze vyložit jako odkaz na „recesi“. Tak to chápu a spolu se mnou minimálně jednadvacet fejsbůkových přátel, kteří fotku banneru na mém profilu olajkovali. Vtipné provokaci, která připomíná totalitní Absurdistán, ve kterém jsme kdysi žili, jsem se od srdce zasmál. Z nejrůznějších pohnutek, mezi něž počítám také zaprděnost a nedostatek smyslu pro humor, však povstalo mnoho kritiků, jichž se tahle sranda dotkla. V komentářích se do čela nekompromisních bojovníků proti jakékoliv připomínce komunistických symbolů postavil Tomáš Tománek. V souvislosti s tím, co komanči provedli jeho tatínkovi, to docela chápu, ve světle jeho nové deníkové knížky, kdy popisuje, že jeho prioritou v osmdesátkách byly „Chlast, baby i zabawy“, se tomu musím smát. Sametovou revoluci zahájila jiná generace mladých lidí, než ta jeho. Snažil jsem se Tomášovi vysvětlit rozdíl mezi srandou a „rudou propagandou“, jak pojetí banneru, bohužel, vnímá. Propaganda je cílené šíření zavádějících informací za účelem podpory ideologie. V případě komunismu zrůdné, o tom žádná. Sranda je založená na dvojznačnosti, paradoxu a absurditě, nebere se vážně…
Kulturní referenti z Rockáče, Martin Rusnok a Jurek Goryl zcela jistě nejsou zakuklení bolševici, kteří by chtěli vystřelit u Southocku z Aurory a zaútočit na Gminu. Kdyby náš, a dnes už nejenom náš, rockáč občas neprovokoval, tak by se mohl jmenovat Bullawa. Protože jeho motto zní „Tam, kde končí Lomňanka, pokračuje underground.“ A underground je především subkultura, která se chce odlišit od té většinové…
Již vzhůru psanci tohoto města…:-)
Petře, s tou Sametovou revoluci se trošku pleteš. S Blafem jsme nevynechali ani jeden revoluční miting v regiónu. V té době jsem chodil se studentkou, která mě zásobovala protikomunistickými létáky. Takže revoluci jsem dělal trošku taky a dost aktivně. Vznikla o tom nejedná písnička, která se tehdy na shromážděních hrála. Dále, knížka se jmenuje Czundry, baby a zabawy. A o kladných hrdinech z Rokáče si můžeme někdy povykládat.