Píšu a chce se mi brečet. Miluji historii a období středověku obzvlášť. Pýchu francouzské i světové gotické architektury, pařížskou katedrálu Notre-Dame, včera zachvátil a poničil požár. Skvělým hasičům se podařilo zachránit obě věže a konstrukci objektu. Shořela celá střecha a zřítila se malá úzká věž. Většinu uměleckých děl a sakrálních předmětů se podařilo vynést. Dieu merci…
Ikonický chrám Matky Boží, jehož stavby byla zahájená v roce 1163 a dokončena 1345, přežil bez úhony francouzskou revoluci i Hitlera. Teď ho zřejmě neúmyslně poničil šlendrián při rekonstrukci. A to jsem si myslel, že pokud nejde o vědomý čin, jako při zapálení kostelíku v Gutech, patří požáry historických objektů někam do devatenáctého století. Do časů požáru národního divadla v Praze. Podle mého laického názoru zabránily totální zkáze profesionální práce a odvaha hasičů a fakt, že ostrov Île de la Cité, kde chrám stojí, obtéká řeka Siena, tedy neomezený zdroj vody, a také skutečnost, že ke katedrále je snadný dojezd a kolem ní dostatek prostoru. Alespoň tak si to ze dvou návštěv pamatuji. Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby začal hořet Chrám Svatého Víta…
Po včerejších večerních hrůzných představách se mi ráno ulevilo při zprávě, že většinu stavby a uměleckých děl hasiči zachránili. Slzy zahnala informace o odborných radách Donalda Trumpa jak správně hasit. Americký prezident, který podobně jako Chuck Norris zvládne všechno a nejlíp, radil svrhávat na hořící budovu tuny vody z letadel, čímž by ji proměnil v doutnající trosky. Zda hasičům bojujícím s živlem požírajícím Notre-Dame vzkázala něco česká moudrost sama Miloš Zeman, není známo…
Naopak, Zemanovi je třeba nejen vzkázat, ale nařídit, aby na Pražském hradě přestal hulit…
Je to opravdu k pláči.Zažil jsem pár situací, kdy dělníci něco svařovali, jiskra zapadla někam hluboko do pilin, tam to několik hodin doutnalo, aniž si toho někdo všiml a po odchodu dělníků to najednou vzplálo. jako samostatnou přílohu Ti Petře posílám jednu moji vzpomínku na podobný malér na podnikové chatě na Kozinci.
Jo, tak jsem Lence odepsal, měl bych se dostavit. Já tam byl přesně 31.8.2014 v neděli brzy ráno. Zamčené veřejné záchody, nazelenalá statue Charlemagne, turistů kupodivu poskrovnu, místní se scházeli na mši. Dohnal jsem nikotinový dluh, pojedl pizzu z Prahy a šel dovnitř. Zvláštní potemělé a „těžké“ místo. Vždyť na cípů Ile de France nechal Filip Sličný upálit velmistra a převora řádu Templářů. Následující den byl první školní a děcka, ale asi i celé třídy trávily babí léto v Lucemburských zahradách. Bylo to docela magické. Zahrady sousedí s palácem postaveném ve stylu italské renesance Marií Medicejskou. Dnes tam sídlí senát. Někde na jednom z konců areálu je socha maršála Neye, kterou Victor Hugo nazval nejkrásnější v Paříži a já ji jaksi neobjevil…Jen z busu jsem viděl na přechodu k Pont de l’Alma hromadu květin a myslel, že jsou pro tu dívku z Arku. Až průvodkyně nám sdělila, že většinou angličtí turisté takhle uctívají místo, kde zahynula princezna Diana, k mírné nevoli pařížské radnice…
Zduř, Hovo.