Nevím, jak se zbavují vajglů jiní kuřáci, když není v okruhu „kam až se mi chce dojít“ odpadkový koš nebo kanál, ale osobně je na zem v devadesáti devíti případech ze sta neházím. Jsa zaprvé ekolog, zadruhé, aby paniczky na rynku nieprawiły „Sagocz chybie wajgle na źym“…
Můj fígl spočívá v tom, že nehtem cvrknu žhavý oharek na zem, okamžitě ho zašlápnu a uhasím s tím, že popílek přece rozfouká vítr, a zbytek tabáku v dutince třením mezi prsty „vykruszim“ do nejbližšího travního porostu. V nouzi na libovolnou zem, kde jemně řezanou tabákovou směs rozfouká vítr. Přece. Filtr, který mi zbude, hodím do odpadkového koše nebo do popelnice. Pokud nejsou v dohlednu, strčím si jej do kapsy, kde při mé skleróze vydrží i několik dní, než na něj pohmatem narazím. Střídání ročních období a garderoby občas způsobí, že si filtr hoví a smrdí v kapse kabátu od jara do zimy…
Řešení této frapantní situace „Kam s ním?“ nabízí sama příroda. Ta prý nám ještě poděkuje. Vajgle anóbrž cigaretové špačky sbírají ze země drobní zpěvní ptáci a odnášení si je do hnízd. Nikoliv proto, aby je po způsobů bezďáků „dojeli“, ale aby bránili domov proti parazitům, kteří mají zálusk na ptačí krev. Četl jsem o tom na zpravodajském serveru vědecko-technického magazínu a informaci potvrdil www.irozhlas.cz, takže to musí být pravda. Musím navrhnout starostovi města, ať Jablunkovu pořídí četu veřejně prospěšných ptáčků…
Na sběr vajglů hýly a vrabci přišel profesor Montserrat Suárez Rodriguez z univerzity v Mexico City se svým týmem. Bohužel, také zjistil, že ti užiteční opeřenci preferují značku Marlboro. Takže zůstávám při staré osvědčené likvidaci…
Kouřím goluásky nebo kamelky…