Někdo je závislý na alkoholu, drogách nebo lécích. Další na cigaretách, čokoládě, kávě. Někteří spoluobčané nezvládnou den bez konzumace půl kila bůčku. Četl jsem o Američance, která jedla molitan a za dvacet let sežrala sedm gaučů a dvě křesla. Autor těchto řádků je závislý na seriálech (a na manželce)…
Jakožto invalidní důchodce vyplňuji svůj obvyklý den (rozuměj čas, který jsem dříve trávíval v práci) psaním blogu a krimi povídek. Jelikož nejde být chytrý a rádoby vtipný permanentně, prokládám tento čas četbou, venčením se, jak říkám krátkým procházkám. Když nepočítám zřídkavé setkávání se s přáteli (ti praví zůstali, ti „rádoby“ z dob starostování dávno odpadli) či s rodinou, sjíždím seriály. Tím nemyslím seniorsko žehlící Ulici nebo růžovku, ale plnokrevné „series“ z produkce HBO, Netflix, Showtime, Amazon nebo Hulu. Za posledních pět let jsem jich viděl….hodně.
Dokonce bych mohl sestavit svůj žebříček nejoblíbenějších seriálů podle různých žánrů. Komedie: Teorie Velkého třesku, Shameless, Durrellovi. Krimi: Šťastné údolí, Bosch, C. B. Strike, Kruk. Válečné: Hlava 22, Bratrstvo neohrožených, Generation Kill. Drama: Černobyl, Sedmilhářky, Orange Is The New Black. Sci-fi: Altered Carbon, Stranger Thinks. České: MOST! Česká soda, Pustina. Fantasy: nic…
V posledním vydání týdeníku Respekt jsem se v rozsáhlém článku rozebírajícím seriálový boom posledních let dočetl, že některé televizní společnosti používají jakýsi sofistikovaný počítačový algoritmus, který jejím scénáristům napovídá, čeho si divák žádá. Trochu mě zarazilo, že existuje jakýsi „jáchymovský“ kondiciogram, který předpovídá, kdy chci vidět romantiku, nahotu či střelbu, případně násilí, kdy chci být šťastný, smutný, napnutý či rovnou bez dechu. Na druhé straně to možná vysvětluje záhadu, proč HBO zbabrala konec jednoho fantasy seriálu, jehož jméno už nechci nikdy ani vyslovit, natož jej vidět…
Možná, že hráblo nejen jeho scénáristům, ale také jedničkám a nulám…