Kalba, langue, sprog, idioma, glóssa, dil, lugha, gengo, nyelv, gagana, language či khel. Všechna slova znamenají v překladu „jazyk“. Mám na mysli lidskou řeč, nikoliv svalový orgán v dutině ústní. Právě dnes má jazyk svůj evropský den. Původně jsem chtěl pro ilustraci rozmanitosti světových jazyků přeložit, bůh ví proč, slovo „ovar“, ale gůglovký translejtr se moc nechytal. Snažil se mi vsugerovat, že jde o bengálský výraz. Zabrala polština. Prý jajnik. Tak nevím…
Jazyk je to, co nás definuje jako člověka vnitřně i navenek. Utváří naši osobnost, dělá z nás chytráky i pitomce, pokud má dotyčný v lebce jen vařený květák. Smyslem dnešního svátku je připomínka jazykové rozmanitosti, ale také studium evropských jazyků. Údajně jednou za čtrnáct dní jeden jazyk vymře, neboť zmizí lidé, kteří se jím dorozumívali. Trochu smutné, nicméně zákonitém. Ještě pár set let a stejně bude lidstvo mluvit jen čínsky, hindsky a anglicky. Jen doufám, že ne arabsky. Například by mi vůbec nevadilo, kdyby zanikla českoslovenština, která částečně zmizela se soudruhem Gustávem Husákem, ale přežívá s jiným politikem. V jeho podání jde o nefalšovaný orwellovský Newspeek, či spíše „ňjůspíč“…
Naopak, řeč, která by neměla zaniknout nikdy, je po naszymu. Pro mnohé z nás mateřština (čeština je první cizí jazyk, který jsem se naučil), unikátní svébytné nářečí, největší poklad Těšínska. Nikoliv gorolské tradice či grunie, ale nářečí „Po naszemu“ je nejcennější bohatství regionu podél Olzy od Hrčavy po Bohumín. Věřím, že se bude chodit pod Kozubovou do piekarni na rynku po chlyb, mlyko a krepliki ještě stovky let…
Hrum do szkopka…