Modlitba za vodu

Voda je zarmoucená vdova s vlasy posypanými popelem, co si na nás stýská, tak zní smutné poselství poslední sloky překrásné písně skupiny Hradišťan „Modlitba za vodu“. Poeticky řečeno. Divím se, že nám voda rovnou vulgárně nenadává za to, že jsme způsobili její extrémní úbytek v důsledku změn klimatu, na kterých máme jako lidstvo zásadní podíl…

Sucho dopadá poslední roky i na Česko, loni v dubnu téměř devastačně. Větou „Podívej se, jak je Olza malá“ komentoval čůrek v korytě řeky snad každý, kdo přecházel přes most. Když loni občas sprchlo či dokonce pršelo, ustálila se fráze „To je dobře, aspoň bude voda“, která nahradila její opak „To už zase prší?“ Navíc sucho mají rádi kůrovci, kteří mi sežrali mé čtyři vzrostlé smrky za chatou v Tyře. Svině. Nejsem žádný ekologický aktivista, ale brblám, když v televizi ukazují mohutné zasněžování holých sjezdovek na stráních českých kopečků. Mnozí provozovatelé sjezdovek navíc nemají retenční nádrže na zachytávání dešťové vody, kterou by během lyžařské sezony použili na výrobu umělého sněhu, takže ji berou z nejbližšího vodního toku. Kupříkladu bukovecký lyžařský Kempaland dostal pokutu od ČIŽP ve výši 170 tisíc korun za to, že během uplynulých třech sezón odčerpal z Olzy sedmnáct tisíc metrů krychlových vody nad povolený limit. Podobná situace je ovšem i jiných střediscích v Česku. Je mi s podivem, že ministerstvo životního prostředí i přes protesty ekologů zrušilo zpoplatnění vody na zasněžování. Dochází tak k zvláštnímu paradoxu, za pitnou vodu se platí, za vodu pro lidskou kratochvíli jakou je lyžování nikoliv…

No, sice tady mudruju a kritizuju, ale musím popravdě přiznat, že při sledování biatlonu, najmě Markétky či Dorotky, mě ani na sekundu nenapadlo, že závody na uměle zasněžené trati představují obrovské plýtvání vodou…