Dnešní ráno bylo pochmurné a na půli zimy opět absurdně teplé. Nepochopitelná abnormálnost jak na začátku filmu Válka světů, kdy vítr vanul směrem k bouři, nikoliv obráceně. Nepochopitelný jev, alespoň pro mě, se dnes netýká pouze změn klimatu.
Kašpar s pečlivě rozčepýřenou blonďatou kšticí vyvedl Velkou Británii z Evropské unie. Pískal si do kroku jako krysař z Hameln, bezpochyby píseň „God Save The Queen“. Chorál mu k tomu zpívali všichni staromilci tesknícími za dobou, kdy jejich země vládla půlce světa z pozice nadřazených bělochů, kteří vykořisťují obyvatele kolonií a kteří si dodnes myslí, že samojediní vyhráli druhou světovou. Mám spíš obavu, že krysař pískal variaci na hymnu z díly Sex pistols, kde se zpívá o tom, že anglickej sen nemá budoucnost. Blonďatý kašpar jistě neutopí své občany v řece Temži, spíš zavede své seniory do fronty při pasové kontrole na letištích. Zejména ve Španělsku, kam staří konzervativci utíkají v létě před sychravým ostrovním počasím, poznají záhy výhody Brexitu. Ale možná se šeredně pletu a za pár let se stane z Velké Británie nový Singapur, jakýsi evropský ekonomický tygr, jak prorokuje europoslanec za ODS Vondra.
Ale stejně je mi obchodu Spojeného království z Evropské unie líto. Jakoby se jeden populistický blonďák nakazil od svého přesatlantického bratrance sobeckým heslem „first“ ve významu „ma prvním místě“. Každopádně mi od rána v hlavě znějí Nezvalovy verše „Sbohem a šáteček“ a Dykovo „Opustíš-li mě, nezahynu“. Také jsem si vzpomněl na dvojsmyslnou hlášku ze Stopařova průvodce po galaxii „Sbohem a díky za všechny ryby“.
Ale tu si dnes říkají spíš Britové…