Musím se národům žijícím v Česku omluvit. Neuteklo ani pár dní a japonský virus Sagihoki zachvátil i civilizovanější země, než je ta naše. Včetně Británie, kde lidé nepropadali panice, ani když Luftwaffe bombardovala Londýn. Teď zaútočili na obchody jako při vylodění v Normandii. Bez ohledu na odpor k muslimům zmizel z krámu i kuskus, arabský národní pokrm.
Co se potravin týče, začínám být lehce nervózní také. Zvlášť, když jsem dostal v sobotu chuť na italské těstoviny a v Albertu na mě zbyly jen bio špagety. Ve večerce u Niedoby zas hysterici vykoupili mé oblíbené sardinky značky Isabel, čímž mi zkazili nedělní snídani, protože jako obsedantní kompulzivní psychotik jiné nejím. Ještě že islandský Skyr podléhá záruce a nelze jej hromadit. Ale to je pouze můj problém, neboť prarodiče by mi řekli, že jsem rozežraný, protože jim za války stačilo málo. Základem přežití byly „kwaśno kapusta a ziymioki we sklepie a chlyb ze szmalcym“. A krom toho můj děda, válečný veterán, říkával, že „jak je głud, to zjysz aji maszczuny łańcuch“.
Naštěstí se o Českou republiku stará stachanovec Babiš, který maká od kuropění do půlnoci. Doufám, že když zmizí v zemi veškerá mouka, rozdá lidu tu svou, kterou dává do kosteleckých uzenin. Kromě toho mě uklidnila fotografie, na které kamsi kráčí s tradičním ustaraným výrazem obklopen suitou odborníků, ve které bohužel chyběli primář Sova a doktor Rath. Makající premiér měl na sobě bílý lékařský plášť a kolem krku fonendoskop!
Určitě ho přikládá k zemi a poslouchá, kde se koronavirus nachází.