Není nic zbabělejšího a hanebnějšího, než z tepla obývacího pokoje nebo z potemnělého sklepa v obklopení supervýkonných počítačů hackersky útočit na nemocnice, kde lékaři a zdravotníci zachraňují lidské životy.
Obzvlášť v časech pandemie, kdy lidstvo čelí ataku biologických virů z nedovařených čínský zvířátek (nebo z laboratoří?!?), jde o odporný zločin, který může mít v nejhorším případě i parametry masové vraždy. Vrchní státní žalobce Zeman slibuje pachatelům kyberútoků na české nemocnice přísnější tresty. Kolik? Pět, deset let vězení? Je to pro choré, frustrované „ajťáky“ či hackerskou buňku dostatečný trest? Ať už jsou odkudkoliv a bohužel téměř nedostižní? Co by asi provedl Napoleon s nepřátelským vojákem, který by zabíjel jeho raněné spolubojovníky v polním lazaretu po bitvě u Slavkova? Jistě by dotyčný zbabělec neskončil na pět let v cele na Špilberku. Snajpra zabíjejícího zákeřně ze vzdálenosti několika stovek metrů čekala při dopadení kulka. Nabízí se filozofická otázka, jak dalece je zodpovědný americký „pilot“ dronu, který odněkud z Nevady v rámci boje s terorismem omylem trefí bombou v Sýrii špitál místo baráku s džihádisty, za vzniklou tragedii?
Jsem sice humanista a respektuji Listinu práv a svobod. Ale když čtu o tom, že útočící hacker řídící se heslem „a teď vám ukážu, co dovedu“, ochromí nebo na několik dní vyřadí z provozu nemocnici, kde lékaři a sestry za cenu ohrožení vlastního zdraví zachraňují životy pacientů nakažených koronavirem, pomyslím na islámský zákon šaría.
Bezruký hacker – žádný hacker