Zpravodajská ČT24 je v naší domácnosti nejsledovanějším kanálem. Nejčastěji v podvečer. Dáváme přednost aktuálním informacím před oranžovou dekoltovanou Borhyovou, Soukupem se Soukupem nebo šlágr Šiškou. V posledních měsících se však sledování čtyřiadvacítky změnilo v masochistické sebetrýznění
Všudypřítomný čínský koronavirus. Katastrofální sucho, které naposledy zažil mistr Jan Hus. Hláška „Vakcínu vyvineme rychlostí, jakou svět neviděl“, kterou vyslovil člověk, jemuž voliči svěřili červené tlačítko. Záhada zmizelých Kim Čong-una a Babiše. Vyčerpaný ministr všeho Havlíček. A zase Covid 19 a opět v domově seniorů. Depresívních zpráv bylo na prvomájový den až příliš. Procvakal jsem se ovladačem až k Večerníčku, k dlouho neviděné radosti mého dětství. Jůůů, a hned starý dobrý Krteček.
Animované zvířátko zrovna lopotně prokopávalo novou chodbu svého podzemního bytečku krumpáčkem. Lopatičkou pak nabíralo hlínu do vozíčku, který s povzdechem „uf“ vyváželo z krtince ven. Náhle to cinklo a ze stěny vypadl diamant. Ejhle, jů. Krteček radostně kamsi odběhl a vrátil se s krabicí, ze které vytáhl robotka s vrtulí na hlavě a lopatkami místo rukou. Vrtná soupravička začala vzápětí razit chodby, zatímco krtek si dal venku šlofíka. Když si pan domácí odskočil zkontrolovat rozšíření kvartýru, ukradli robota dva myšáci. Nejprve jej přinutili zabavit nebohé slepičce dvě vajíčka, jejichž obsah vypili, mňam, poté jim robotek na dálkové ovládání podojil kravičku. Nasycení myšáci s plnými břichy usnuli v trávě. Když to krtek viděl, nejprve zvolal „jejda“, pak s pokyny „tam tam, sem sem“ robota kamsi vyslal. Ten se vrátil s děsivým kocourem zvícím tygra. Šelma okamžitě popadla myšáka za ocasy, vycenila tesáky a mlsně se oblízla. O tom, co se dělo potom, si nedělám iluze. Krteček se radostně zachichotal. Sbalil robota do krabice a tu zamknul v nějakém podzemním kumbále či co. Juchů.
Krtek mě vyděsil. Kam se podělo to roztomilé dobračisko, které pomáhalo ostatním? Viděl jsem zmaření životů dvou nenarozených kuřátek děsivými hlodavci, které vzápětí nechal popravit vyčůraný líný krtek, kterému se nechtělo makat vlastníma rukama. Nechal za sebe pracovat robota, aby se mohl válet na sluníčku. Nemluvě o tom, že za diamant mohl nakoupit spoustu dobrůtek pro své lesní kamarády, případně jej darovat na charitu či domovu seniorů. Jaké ponaučení si do života z příběhu odnesly děti? Proč se dřít, když za mě může pracovat někdo jiný? Prachy sobě. Oko za oko, zub za zub. Jejda.
Přeladil jsem zpět na ČT24.