Pod heslem Black lives matter, tedy „na čených životech záleží“, zažívají USA vlnu masových demonstrací proti rasismu a policejní brutalitě. Smrt Afroameričana Floyda, kterého udusil bělošský policista zakleknutím na krk při banálním zásahu, otevřela 13. komnatu, kam zamkly Spojené státy přetrvávající pocity rasové nadřazenosti. Přidaly se frustrace ze společenské nerovnosti a z rostoucí nezaměstnanosti, způsobené rozjetou pandemií.
Není se čemu divit. Přestože bylo otroctví v USA zrušeno už v roce 1865, ještě před padesáti lety existovaly v jižanských státech oddělené toalety pro bílé a barevné, a stát Mississippi ratifikoval zrušení 13. dodatku ústavy o zrušení otroctví teprve před sedmi lety! Postoje některých bílých hlupců nezměnily ani fenomenální výkony amerických sportovců či umělců tmavé pleti. A tak se zdá, že proklamované policejní parťáctví bílého a černého policisty funguje pouze ve filmech. I v nich to většinou odnese Afroameričan. Je zvláštní, že v kultovním seriálu Teorie Velkého třesku se kamarádí čtyři géniové, tři běloši a Ind, kteří chodí, pracují a přátelí se opět s bílými Američankami a Američany, případně s Asiaty. Jediná černoška v nepodřadné roli je personalistka na univerzitě, které Sheldon daruje cédéčko se seriálem Kořeny zachycujícím historii otroctví v Americe. Něco podobného platí o seriálu Takový moderní rodinka. Krásná hispánka, Asiatka, gayové, ale černocha by pohledal. Na druhé straně nutit režiséra do obsazení Afroameričana jen proto, že v seriálu v rámci rovnosti ras být musí, je zase opačný extrém.
Podle mého je kromě zažitých předsudků hlavním důvodem toho, co se v Americe stalo a děje, fakt že v USA je mezi lidmi v držení víc zbraní než má země obyvatel. Policisté se tak stávají mnohem zranitelnějšími. Obava o život jen nahrává jejich často drsným praktikám. Dalším objektivní faktem zůstává, že počet trestných činů spáchaných Afroameričany je vyšší než zločinnost bílých. Olej do ohně pak svými dementními výroky a činy přilévá největší z rasistů, který momentálně sedí v Bílém domě. Na druhé straně musím přiznat, že nevím, jaký postoj bych zastával, kdyby mi zdivočelí demonstranti vyrabovali obchod a zapálili auto, čímž by finančně zruinovali celou mou rodinu.
A ještě jedné věci nerozumím. Když jsem viděl záznam děsivé scény, jak zakleknutý Floyd zoufale opakuje, že nemůže dýchat, aby se slovy „umírám“ a „mami“ vydechl naposled, tak být Američanem, okamžitě vyrazím demonstrovat. Vůbec se tamním černochům a liberálům nedivím. Nějak mi ale uniká důvod, proč si před americkou ambasádu v Praze lehají na dlažbu bílí obyvatelé země, která se sama tu a tam potýká s rasismem vůči Romům.
Paradoxně pojem „zakleknutí“ mi připomněl tři roky starý povel Babiše, kterým poručil finanční správě „klekat“ na firmy, které chtěl zlikvidovat prostřednictvím účelovým zajišťovacím příkazům. Nepohodlné firmy dodýchaly jako Floyd.