Je to zhruba měsíc, co kamarád Tomáš vyzýval na svém facebookovém profilu k založení Hnutí proti buzeraci koronavirem. Prý HPBK. Když se začali k jeho apelu houfně přidávat jeho další FB přátelé a umísťovat do diskuze odkazy na články „odborníků“ s titulky jako „Nařízení o rouškách je iracionální, není na tom nic zdravého“ nebo „Druhá vlna je marketing“, tak jsem všechny poslal ve svém příspěvku s odpuštěním do prdele.
I spustil jsem vášnivou diskuzi, neboť jsem urazil všechny kňouraly tvrdící, že jim stát bere svobodu a že stojíme na pokraji pádu do totality. Jasně, názory jsou jako díry ve zmíněné zadnici, má je každý. A všichni máme právo je svobodně vyjádřit. Nakonec jsem se trochu jízlivě, přiznávám, omluvil. Okamžitě jsem byl vypeskován za to, že opravdová omluva vypadá jinak. Dotyčný mravokaratel měl pravdu. Po měsíci je zase pravdou, že nárůst nakažených je víc než dramatický, čímž si Česká republika koleduje o kolaps. Doznání premianta Babiše, že „situace není dobrá“ by znamenalo za války polní soud. Jeho bažení po voličských hlasech a prázdninovém opatření pod heslem „hurá k moři“ plus nečinnost a chaos v nařízeních podle názorů čaulidí způsobily dnešní situaci. Vydatně mu pomohli nedisciplinovaní bojovníci proti buzeraci koronavirem, kteří tvrdili, že druhá vlna pandemie je marketing. Společnou charakteristikou fňukajících kvůli omezování svobody je nedostatek empatie vůči lidem se sníženou imunitou způsobenou například jinou vážnou nemocí. Nikdo nekolabuje kvůli Covidu samotnému, ale kvůli vlastním zdravotním problémům, které virus posílí. Správný „svobodný“ Čech se potřebuje s kámoši družit u pivka, zajet si k Jadranu a poslechnout si v kotli nebo v klubu rockový koncert. Mí prarodiče by se za skutečné války těmto základním potřebám hořce vysmáli. O levicové vládě už se mi ani nechce psát. Posílat seniorům umolousané roušky a respirátor na jednodenní použití výměnou za volební hlas, je zhovadilost první třídy. A bránění svolání ústředního krizového štábu, jen proto, že by mohl Hamáček a fungující IZS ministerstva vnitra, zastínit bývalého estébáckého fizla, je zločinné zahrávání si s lidskými životy.
Vím, o čem píši. Část rodiny mých přátel z Prahy se nakazila Covidem. Žádný hladký průběh. Kamarád už deset dní trpí doma s vysokými teplotami, což je neklamným znamením toho, že tělo s něčím bojuje, nač samo na to nestačí, ale do špitálu berou je ty s horečkou nad 38 stupňů. Nemluvě o tom, že se členové rodiny dovídají výsledky testů až s několikadenním zpožděním a se změnami diagnóz. Pardon, nejste negativní, jak jsme vám před pár hodinami sdělili, ale máte Covid 19. Chybička se vloudila, sorry.
Jasně že nošení roušky není zdravé, nejsem idiot. Ale heslem „já chráním tebe, ty chráníš mě“ se celé prázdniny disciplinovaně řídili Slováci, Poláci i Němci, jen tuzemští kňouralové měli hrůzu z toho, že jim opatření způsobí ztrátu svobody. Nevyvolávám paniku, jen konstatuji fakta. Koneckonců Jablunkovsko evidovalo předevčírem šest nakažených, samotné město jen tři. Což je proti dvěma stům padesáti nakažených v půli srpna brnkačka. Ale vlna pandemie je neustále přelévá jako ona slavná mexická fotbalová.
Vládo i HPBK, běžte do prdele.