Trujkunt

Zdá se, že autor těchto řádků nechtěně přejmenoval region. Od včerejška už pro všechny Čechy a Moravany, kteří četli alespoň obálku jeho čerstvě vydané detektivní trilogie, nebude nejvýchodnější cíp České republiky Trojmezím, Jablunkovskem, případně Třineckem, ale začnou mu říkat Trujkunt.:-)

Aspoň že tak, dodávám neskromně. Při zářijovém představování šestnácti titulů, které včera vyšly v rámci tzv. velkého knižního čtvrtku, kladla uvádějící slečna děj krimi novel do „divokého východu Čech“, jako kdyby se Jablunkovsko nacházelo hned za Ratibořicemi a goroli bydleli ve starých bělidlech. Během samotné včerejší slavnostní akce už byl její moderátor Vizina o poznání přesnější. Děj švédsky znějícího titulu se kupodivu odehrává v tuzemsku v „moravsko-slovenském pohraničí“. Přitom v anotaci na rubu knihy, kterou držel v ruce, se výslovně píše o Jablunkovsku. Jak vidno, bývalý vedoucí kulturního zpravodajství ČT by si měl promrskat místopis České republiky. Nu což. Naštěstí má programová ředitelka prestižního nakladatelství Argo, skvělá a po všech stránkách báječná paní Hana Gelnarová, kámošku z Hrádku, se kterou studovala, takže naši Gorolii znala a dala šanci neznámému pisálkovi z Jabka, který chtěl svým lehce nekorektním psaním pobavit především sám sebe. Měl jsem obrovské štěstí. Texty akčních detektivek se ocitly ve správný čas ve správných rukách. Za splnění dávného snu děkuji paní Hance a celému Argu. Všichni Argonauti byli ke mně milí a vstřícní. A jsou i nadále. O tom, že se Trujkunt důchodce z Jablunkova nakonec dostane mezi elitních šestnáct knižních titulů od renomovaných spisovatelů letošního literárního podzimu, se autorovi těchto řádků nesnilo ani v nejdivočejších snech.

Včerejší live stream z velkého knižního čtvrtku, který byl přenášen z uměleckoprůmyslového muzea v Praze, mě pobavil. Moderátor věnoval Trujkuntu poslední tři minuty dvouhodinového povídání s ostatními autory. V předtočeném videu jsem všechny pozdravil z Gorolie a mluvil jsem po naszymu například o chlebu z piekarni na rynku, čímž jsem pošlapal jak slon v porcelánu předcházející ryze českou a spisovnou intelektuálštinu. Sranda.

Jinak bych chtěl jablunkovské i třinecké čtenáře Jablečna ubezpečit, že i přes některé náznaky jsou všechny postavy v Trujkuntu smyšlené a podoba s konkrétními osobami, jmény či situacemi je čistě náhodná. Nemohu zabránit tomu, že kdo se cítí, ten se vtípí. Jedinou skutečnou postavou je Martin Rusnok, majitel rockáče. Proč? Protože to je Martin Rusnok. Všechny vraždy jsem si samozřejmě vymyslel. Vzhledem k tomu, že nářečí „po naszymu“ nemá oficiální transkripci, tak jsem jej zapisoval foneticky s polskými znaky pro hlásky jako třeba ł, ź, ć , které čeština nemá. Hnidopichové polské národnosti, kteří namítají, že dwur se přece musí psát jako dwór a trujkunt trójkąt, ať si s odpuštěním trhnou nohou.

P.S
Dnes se mi zdál sen o tom, že sedím před jakousi komisí vedenou moderátorem ČT Art Svobodou, který mi vytýká, že měli její členové s Trujkuntem problém, především ti z ODS. Prý je kniha moc pornografická. Ubezpečil jsem je, že před odesláním textů do Arga jsem se autocenzuroval. Původně v nich bylo explicitně popsaného sexu víc.:-)