Páteční rozběh registrace očkování se podobal vyhlášení humanitární pomoci v Africe v baráku s úzkými dveřmi. Úderem osmé jimi chtěly prolézt desítky tisíc lidí, které vláda ujistila, že vchod bude dostatečně velký pro všechny. Nestalo se. Centrální elektronická registrace očkování seniorů osmdesát plus do půl hodiny zkolabovala. Nic fatálního se ovšem nestalo. Soudě po dvou dnech.
Taky jsem se tlačil. Byl jsem pověřen zabukovat termín pro tchýni. Rád. Maminka mé ženy je úžasná osoba. Navíc, jak se ukázalo, při zdlouhavém procesu tohoto úkonu byl důchod výhodou. V pátek určitě. Vstoupil jsem do stroje pět minut po osmé. Klestil jsem si cestu jednotlivými „šuplíky“ jak Vilibald k Růžence. Na první i druhý PIN jsem si v klidu počkal. Znervózněl jsem až v u kroku šest „výběr očkovacího místa“, kde mi systém nabízel pouze nemocnici ve Frýdku Místku, přestože o tři kroky níže jsem mohl zvolit jablunkovskou sanatorku. Pal to čert, Maryčka Magdonova by to na očkování neměla o moc blíž. U sedmého úkolu „výběr termínu očkování“ jsem se ovšem definitivně zasekl, neboť duch ve stroji hlásil, že už je ve okresním městě obsazeno, a že mám zvolit hlídacího psa, který začne štěkat, až bude volno. Což jsem po hodinovém čekání na to, zda motyka přece jen nespustí, učinil. Web MZCR jsem opustil někdy kolem půl jedenácté s tím, že jsem tchyni alespoň zaregistroval a přidělený PIN 2 zůstává v platnosti. Mezitím jsem na internetu sledoval aktuální informace a vtipné tweety různých osobností na réma, jak avizovaný sofistikovaný systém zkolaboval. OK. Počkám až štěkne hlídací pes. Horší bylo, že jsem nabyl dojmu, že systém nemůže přidělit víc termínů, než je vakcín. V informacích panoval chaos. Opozice mizerně fungující registraci kritizovala, vachmajstr vakcinace se rozčiloval, že když se pár minut po startu přihlásily desítky tisíc dětí a vnuků, kteří chtějí urvat termíny pro své rodiče a prarodiče, systém se zahltil.
Vzhledem k tomu, jaký chaos panuje ve vládních opatřeních pro boj s pandemií se snaze zabukovat termín vakcinace co nejdříve nedivím. Babiš také neměl slibovat hladký průběh registrace. Ale jinak mu kupodivu dávám za pravdu. V sobotu odpoledne jsem zkontroloval mlčícího psa a zkusil znovu krok sedm. Systém mi tentokrát nabídl nemocnici v Třinci a tento čtvrtek. Čas očkování jsem si mohl vybrat, jaký jsem chtěl. Po krátké konzultaci se švagrem, který má své mamince zajistit přepravu, jsem byl za pět minut hotov. Když veřejnost hejtman Vondrák ujistil, že v našem kraji je vakcín pro seniory dostatek, tak jsem došel klidu, že jsem úkol splnil.
Můj první dojem zkazil sám Babiš, který naskočil opět na vlnu trumpovského populismu, když včera večer ohlásil, že zmocněnce pro digitalizaci Dzurillu navrhne na státní vyznamenání za úspěšné zvládnutí registračního systému. Tedy za samozřejmost, kterou má v popisu práce. Po dvou dnech provozu a při zcela nejasné strategii další vakcinace. Na druhé straně pořád lepší, než kdyby Babiš navrhl na medaili sám sebe.
P.S. Technická poznámka – Česká centrální elektronická registrace očkování je oproti způsobům vakcinace v jiných zemích nepochopitelně komplikovaným systémem, kterým se senior bez pomoci počítačově gramotné osoby nemá šanci sám prokousat, navíc byla „uplácána“ vládou na poslední chvíli. A každá promarněná chvíle stojí lidské životy. A ty jdou za „medailistou“ co by krizovým manažerem vakcinace…