Divadlo, které ve čtvrtek předvedli poslanci dolní komory Parlamentu ČR předčilo svou absurditou a impotentní ubohostí vše, co se ve sněmovně dosud odehrálo včetně flákanců imbelcilního hulváta Volného z SPD. Nebýt skutečnosti, že se jednalo o životy občanů Česka, bylo by to k smíchu.
Jednání o prodloužení nouzového stavu, tedy krize, kdy jsou z různých důvodů ohroženy životy občanů, potvrdilo především souznačnost slova „nouze“ v rámci českého pravopisu. Synonymem nouze je také chudoba, v případě zvolených zákonodárců placených z našich daní chudoba ducha. Nejsem imunolog, ústavolog či jiný „log“. Jako drtivá většina obyvatel planety, kterým matka příroda ukázala, kdo je tady pánem, se chci jen cítit bezpečně a zahlédnout světlo na konci tunelu a s pomocí Boží k němu doklopýtat. Nevím jak jinde, ale v Česku nám naši zákonodárci pocity naděje zatím nedávají. Za marasmus, ve kterém jsme se pandemické krizi ocitli mohou bez výjimky všichni poslanci. Politika je především umění kompromisu, který je nutné vyjednat, aby došlo k vítězství všech zúčastněných. Schválně neříkám stran, neboť v tomto případě existuje pouze jediná, a tou jsme my, občané této země. Ke konsenzu je ovšem zapotřebí ochota a schopnost ústupků. U našich poslanců nevidím ani jedno, ani druhé. Smutné, ubohé, trestuhodné.
Na jedné straně bývalé estébácký fízl, kamarád kmotrů Mrázka a Rittiga a současný podvodník a lhář s veřejnou pantátovskou tváří a bezskrupulózním jednáním za zavřenými dveřmi, který si zcela evidentně a účelově prodloužení nouzového stavu nepřál. Cílem bylo přehození zodpovědnosti za další oběti pandemie na opozici. Motivem pak zastavení preferenčního pádu hnutí ANO. A svou zoufalou nekompetentností a nekoncepčností podporován užitečnými oranžovými idioty zemi dovedl do situace, ve které jsme. Na druhé straně opozice, která si přichází s konstruktivními návrhy, Piráti a STAN se kasají pěti body, Spolu dokonce šesti, ovšem nenabízejí řešení, jak je prosadit. Komouši a nacionalisté jsou schopni jen vydírání. V konečném důsledku se jednání ve sněmovně změnilo jen v tyátr ve smyslu, když ty na nás s obuškem, tak my na tebe s palicí. Jak praví klasik. Nepotěšil jste mě, studente, ani já vás nepotěším. Pětka.
Nevím, co nastane v pondělí, ale bezpečněji se rozhodně cítit nebudu.