Tak se jmenuje báseň třiadvacetileté afroamerické básnířky Amandy Gormanové, kterou přednesla během lednové inaugurace Joe Bidena jakožto 46. prezidenta Spojených států amerických, respektive během show Lady Gaga. Z dívky se okamžitě stala celebrita. Báseň si řekla o překlad do světových jazyků.
Moje tristní angličtina ani zdaleka nestačila na to, abych si báseň vychutnal v originále naživo u televize. Nicméně z patetické recitace a dramatických gest pod množstvím třepotavých hvězd a pruhů mi bylo jasné, že zřejmě nepůjde o žádného Ferlinghettiho či Whitmana. Zde se omlouvám všem ženám, ale žádnou americkou básnířku neznám. V případě účasti Gormanové na inauguraci šlo o promyšlené politické gesto, jehož cílem byla snaha zcelovat Trumpem rozdělené USA, potlačit rozdmýchaný rasismus a posílit genderovou rovnost a multikulturalismus. Nic víc, nic míň. Podle mnohých literárních kritiků ta báseň prostě není dobrá. To však není překážkou ji překládat. Zde však nečekaně vyrostl onen kopec slečny Gormanové, který se při současné vlně militantní korektnosti a pokryteckého liberalismu, budeme těžce zdolávat, pokud se nedej Bože stanou normou.
Nizozemská spisovatelka a překladatelka a její katalánská kolega narazili, neboť podle některých evropských černošských aktivistů, kteří jsou papežštější než ti američtí, nebyli dost černí, mladí ani ženští na to, aby mohli báseň Gormanové překládat. Nestačil ani fakt, že se holandská spisovatelka Rijneveld identifikuje jako žena i muž (?!?). Oba se překladů vzdali. Katalánec dokonce prohlásil, že podle tohoto mustru by nemohl překládat Homéra, protože není Řek z 8. století před Kristem, ani Shakespeara, neboť není Alžbětinec. Kdybych navázal na zcela absurdní požadavek, tak by měl Whitmana či Wilda znovu přeložit nějaký gay a Woolfovou lesba. Bohužel, opačně to nefunguje. Kdyby třeba autorka Žítkovských bohyní Tučková protestovala proti tomu, že překladu jejího románu do angličtiny se má chopit nějaký padesátiletý černoch, zřejmě by ji bojovníci za hyper nevím co, ukamenovali.
A tak se kvalitního českého překladu básně The Hill We Climb zřejmě nedočkáme. Renomovaný překladatel anglických spisovatelů Petr Onufer řekl v rozhovoru pro DVTV, že se v Česku žádná mladá černošská překladatelka nevyskytuje.
Osobně bych tak náročný nebyl. Mě by stačilo, kdyby mi báseň česky z googlovského překladače odrecitovala Zuzana Tvarůžková.
Báseň jsem přeložil a kvůli její složitosti i opatřil poznámkami. Je na ulozto, stačí zadat „amanda gorman“. Přeji příjemné počtení.