Už dvanáctý den sledujeme děsivou válečnou reality show na Ukrajině v přímém přenose, drtivá většina z nás schovaná pod bezpečným aliančním deštníkem NATO. Přispěl jsem na konto Člověka v tísni, vybojoval jsem po týdnu facebookové kritiky vyvěšení ukrajinské vlajky na radnici, pomáhám našemu rockovému klubu Southock s přípravou charitativní akce na pomoc partnerskému Tjačivu, ale to je tak vše, co mohu jako jedinec v tuto chvíli udělat. Dál už jsou jen bezmoc a modlitby.
K slovnímu spojení „v životě by mě nenapadlo“ přidávám „to rozum nebere“, obojí se týká barbarství ruské armády a myšlenkových pochodů führera z Kremlu. Že se stal z Putina novodobý Hitler není pochyb. Co hůř, vlastní jaderné zbraně. Dilema, zda jsou „obyčejní“ Rusové pouhými obětmi nebo spolupachateli, je složité. Když jsem viděl na videu dětský sbor zpívat vlasteneckou píseň o tom, jak si Rusové vezmou zpátky Aljašku (kterou v roce 1867 prodali Spojeným státům), klonil jsem se k druhé variantě. Pak jsem sledoval, jak příslušníci Putinova nacistického SA zatýkají protestující stařenku, která zažila obležení Leningradu za druhé světové války a spolu s ní tisíce převážně mladých lidí demonstrujících proti ruské invazi, a spatřil jsem v nich oběti. Nic není černobílé. Děsivým faktem ovšem je, že většině obyvatel Ruské federace vymyl jejich „Vova“ mozek. Drží hubu a krok pevněji, než my za Husáka. I etiopského pastevce by napadlo, že když po savaně běhá zbytečně, protože se na Olympiádu stejně nedostane, když si nebude moci koupit iPhone a přijde o Facebook, že jeho zkorumpovaná vláda dělá něco špatně. Obzvlášť, když mu zruší Netflix. To by trklo i mě. Voličům Putina zřejmě stačí skromný plat či důchod a nějaké ty brambory, okurky a samohonka. A jeden televizní kanál s Alexandrovci.
Líto je mi mladé generace Rusů, kterým Putin zničil budoucnost. Nebudou moci cestovat po světě, sportovat ani studovat v zahraničí. Zůstanou bez přístupu k sociálním sítím. Na jak dlouho, záleží jen na nich. Je mi líto osmnáctiletých vojáků bez výcviku a se skromným přídělem potravin, jimž prošla trvanlivost v roce 2015. Mysleli, že jedou na manévry, a ocitli se v ohni války, navíc v tancích ropné velmoci, jimž došla nafta?!? Samozřejmě největší lítost, která vhání slzy do očí, vzbuzuje pohled na sta tisíce, dnes už miliony zoufalých uprchlíků, hlavně na plačící malé děti. Zvěrstva páchané na civilním obyvatelstvu, střelba na jadernou elektrárnu a další hrůzy pod heslem „Vezmu si, co chci. Proč? Protože chci a můžu.“ Putinovi a jeho věrchušce nemohou beztrestně projít. Zastřelit je málo, říkával můj děda.
Jinak jsem zvědav, kdo si dnes přijde na Hrad pro dajli-medaili od Zemana, letitého a věrného obhájce válečného zločince.