Na území České republiky vstoupilo už dvě stě dvacet tisíc nacistů a další jsou na cestě. Počtem se postupně blíží k velikosti hitlerovské okupační armádě, která vtrhla do Československa v březnu 1939. Většinu ukrajinských nacistů tvoří malé děti, jejichž zbraní je nejmilejší hračka, kterou si stačili vzít při kvapném útěku těsně před tím, než ruská bomba trefí jejich nacistickou základnu, pískoviště.
Pomatenou ideologii Adolfa Putina o likvidací Rusů nacistickými Ukrajinci podněcovanými Američany, kterou je nutné „mírově“ zarazit, už převzali někteří Češi. Slova o tom, že si za válku mohou Ukrajinci sami tím, že se paktovali s USA a s NATO jsem slyšel na vlastní uši i v Jablunkově. Tito imbecilové nechápou, že dnes už je zcela jasné, že geografická Evropa končí dvacet kilometrů za Charkovem a že Ukrajinci prostě nechtějí být součástí Putinova ráje na zemi, kde jeho gestapo zatýká každého, kdo vysloví výrazy jako „válka“ či „svoboda“. Jejich deset mozkových neuronů, které obsluhují toliko přísun potravy a piva, vyměšování a závist, si nedokážou představit zoufalou situaci žen s dětmi, které utekly před barbarským bombardováním jejich domovů jen s batohem nejnutnějších věci a vydaly se všanc zcela cizím lidem v neznámých zemích s vědomím, že jejich milovaní manželé a partneři bojují a umírají za svobodu Ukrajiny a celé Evropy. Většina obyvatel naší země Ukrajině pomáhá, ať už finančně, materiálně nebo jako dobrovolníci při ubytovávání uprchlíků. Pevně doufám, že nám empatie vůči lidem, kterým vzal vrah Putin doslova vše, vydrží co nejdéle. Bude to taková zkouška našeho člověčenství.
Závistivé trotly, nepřímo podněcované Okamurou i Babišem tezí „Češi na prvním místě“, bych okamžitě vysídlil do Asie, rozuměj do obdivovaného Ruska za báťuškou Adolfem Putinem a jeho souvěrci s vymytými mozky. Ať si jdou, kam je srdce táhne. S batohem na zádech.