Ne domů, samozřejmě. Tam už jednu báječnou mám. Na Hradě. Je nejvyšší čas zbavit se po dvaceti letech postarších bílých mužů, přemoudřelých egocentriků s toxickými orientacemi na východní despocie. Což se týkalo Klause a Zemana, bizarních opozičních dvojčat, jejichž doba končí. Hip hip hurá!
Bohužel, pomstychtivý milovník cigaret, alkoholu a sebe sama Zeman, kterého politické šachy drží při životě, chce spolurozhodovat o svém nástupci. Zatímco ještě před půl rokem vyjádřil svou náklonnost k Babišovi, nyní naštěstí otočil a zcela jasně řekl, že chce Středulu, staronového šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů. Ostatní kandidáty na prezidenta počastoval výrazem „podivné existence.“ Popravdě proevropský odborář, který si s komanči nikdy nezadal, by mi vadil asi stokrát méně, než estébácký fízl a dotační podvodník Babiš a méně než někteří další. Třeba než miliardář Janeček, který se přirovnal k Zelenskému, či senátor Fischer, mravokárce „dušínovského“ typu. Jeho kolega Hilšer má klad, že je „mladý“, jinak se ve veřejném prostoru, vyjma minulých prezidentských voleb neobjevuje. V podstatě o něm nic nevím. V případě Vitáskové, Soukupa či Knorra atd. kupodivu souhlasím se Zemanem. Chlapácký a fešný generál Pavel, pan NATO, je pro mě jediná „mužská“ alternativa. Je mi s podivem, že zatím žádného „svého“ kandidáta na prezidenta nevygenerovala ani jedna ze stran vládnoucí pětikoalice.
Mými favoritkami jsou ekonomka a bývalá rektorka Danuše Nerudová, ta se rozmýšlí, a jaderná fyzička Dana Drábová, které se do kandidatury zatím nechce. Nenechte se prosit, holky…
Chci na Hradě ženu!