„Mám rád na louce kvítí, mám rád, když slunce svítí, prostě já mám rád léto s tebou,“ zpíval v roce 1976 nezaměnitelným chraplákem Jiří Schellinger. Kéž by tomu tak bylo i dnes…
Před šestačtyřiceti lety pro mé letní louky kvetly a prázdninové slunce svítilo na chatě v Tyře a na pionýrském táboře ve slovenském Žiaru. Bylo mi deset a komanči, nekomanči, svět byl báječný. Krom toho jsme v témže roce vyhráli mistrovství světa v hokeji a mistrovství Evropy ve fotbale, což dnes zní jako sci-fi. A na Zemi panoval mír.
V roce 2022 začaly prázdniny v Oděse bombardováním sídliště Putinovou barbarskou armádou. Po zásahu panelového domu raketou zemřelo osmnáct lidí. Naposledy svrhával bomby na pokojné civilisty v Oděse Hitlerův wehrmacht. Stejný počet osob zahynul v úterý při raketovém útoku na obchodní centrum v Kremenčuku. Desítky tisíc jich zemřely a pravděpodobně ještě zemřou při ruském bombardování měst na těžce zkoušené Ukrajině, která podle kremelského skřeta nemá nárok na existenci. Ukrajinské děti, jejichž rodiny ještě zůstaly doma, stráví prázdniny ve strachu připraveny po siréně prchnout do krytu, neboť dnes žádné ukrajinské město není raketových útoků ušetřeno. Bože, kolik bolesti a hrůzy způsobil ukrajinským dětem, které si ještě před rokem užívaly bezstarostných prázdnin, ten ohavný a odporný zločinec, jehož jméno se mi příčí vyslovit i napsat. Ne Ukrajina, to kágébácký vajgl s ambicemi Petra Velikého, ale se způsoby Adolfa Hitlera, nemá právo na existenci.
Přeji Vladimírovi Adolfovičovi a jeho zločinecké bandě brzké peklo a všem čtenářům blogu krásné a pohodové prázdninové léto s loukami, sluncem a s blízkými.