Neodarwinisté hovoří o tzv. klamu a sebeklamu. Jinými slovy, aby deprivant mohl přesvědčivě lhát, musí nejprve oklamat sám sebe a své lži uvěřit. Tomio Okamura byl původně podle mého racionálně uvažující podnikatel se strachem, který ovšem uvěřil svým lžím natolik, aby je vydával za pravdu. Pravidlo evoluční syntézy platí všeobecně. Běžněji se však vyskytuje u různých sociopatů, aby mohli žít sami se sebou a klidně spát.
Nemyslím si, že všichni, kteří se zúčastnili včerejší demonstrace na Václaváku byli deprivanti. Chraň Bůh. Navíc na protest mají svaté právo. Desítky z nich jsou jistě lidé v ekonomické nouzi za hranicí chudoby, které liknavý postup vlády a její tristní neschopnost většinou nezaviněné problémy srozumitelně vysvětlit a nabídnou včasné řešení, skutečně zklamal. Z nejrůznějších důvodů však postrádají kritické myšlení, a tak uvěřili jednoduchým lžím, které většině z nás, alespoň v to doufám, připadají naprosto absurdní. Kdyby Ten nahoře, který píše naše příběhy vyplnil přání o dodávkách levného ruského plynu a vojenské neutralitě podobně smýšlejících lidí v Evropě, měli bychom Rusa nejen v Karlových Varech „Na věčné časy a nikdy jinak“. Bylo mi při pohledu na demonstranty, kteří naslouchají a tleskají populistickým xenofobním řečníkům stydno. Chtějí obětovat trpící Ukrajinu za vlastní pohodlí, svobodu za třiadvacet stupňů v bytě. Žádná empatie, solidarita, ochota pomáhat či uskromnit se při vědomí, že Rusáci zabíjejí děti a ty přeživší v okupovaných oblastech unášejí do Ruska na převýchovu. Putin se musel včera u televize popadat za břicho. Jeho raketa tentokrát necílila na ukrajinské sídliště, ale na českou malost. Trefa.
Druhou věcí je, že si vláda řadu problémů vyrobila sama. ODS způsobila prosazením „daňového balíčku“ i přes varování mnoha ekonomů rozvrat státních financí, což se ukazuje být při očekávaných i neočekávaných výdajích jako kardinální problém. Vláda ignoruje doporučení expertů z Národní ekonomické rady vlády. Neustále „jedná, zvažuje, radí se, diskutuje“, ale konkrétních výsledků je málo a řešení přicházejí pozdě. Stává se snadným cílem pro Babiše, jenž pořád ovládá policii i státní zastupitelství, a který snadno vyhrabal kostlivce ze skříně rádoby skautíků z hnutí STAN.
Zatím se nenašel demokratický politik, silná osobnost, který by dokázal některé lidi přesvědčit, že největším grázlem v zemi je aspirant na prezidenta s krycím jménem Bureš.