Slavný anglický fotbalista Gary Lineker kdysi prohlásil, že fotbal je hra pro dvaadvacet hráčů na 90 minut, kterou nakonec vždycky vyhrajou Němci. Na jejich zahajovací zápas s Japonci by spíš seděl výrok Míry Bosáka „protáhl se mezi obránci, jako by tam byli namalovaní.“ Včera si běhaví Asijci obkreslili rovněž bohorovné Španěly a dali tak Němcům „auf wiedersehen“.
Dalším popraveným gigantem je Belgie. Bronzové medailisty z minulého Mundialu knokautovali Maročané. Z directu se už postarší „rudí ďáblové“ nevzpamatovali. Blamáži vyřazení Messiho a spol., které navěky zostudila Saudská Arábie, pomohli uniknout těžkotonážní Poláci. Zápas Vojta Šťastný versus Argentina neskončil 0:6 jen díky zákrokům skvělého brankáře. Namalovaní „bíločervení“ si postup do osmifinále nezasloužili. Své bývalé protektory Francouze pokořili nadšeně hrající Tunisané. Letošní mistrovství světa v kopané je plné překvapení. Každopádně ukazuje, že každá fotbalová velmoc je k poražení. Stačí skombinovat totální nasazení, vůli po vítězství a strategii danou trenérem. To vše jsem viděl nejen u Japonců, ale také u Saúdů, Íráncům, Maročanů, Tunisanů, Kanaďanů, dokonce i Katařané měli své záblesky. Američané, Australané, Senegalci či Ghana s tím přístupem postoupili dál. Maroko dokonce vyhrálo svou skupinu.
Včera Španěl jen na vteřinu zaváhal a už měl za zadkem Japonce. Když otálel dvě vteřiny, přiřítil se k němu další. Samurajové se pohybovali po hřišti jak šinkanzen, po převzetí míče upalovali záložníci a útočníci okamžitě dopředu, žádný „zadňour“, při ztrátě míče zase pelášili zpátky.
I Goliáš se dá porazit. Narážím na fašistické Rusko.