V pátek 16. prosince, indiánsky v Den, kdy se Měsíc stal planetou, jsem utrpěl lehký psychický šok, který však nebyl spojen s úlekem či strachem. Obdržel jsem na prahu stáří překvapivou informaci, která otřásla integritou mé osobnosti. Pár hodin jsem se cítil, jako kdyby mi někdo oznámil, že jsem ve skutečnosti žena…
Otřes neměl nic společného s majitelem největší sítě mlékáren v Česku, který si až do pátku myslel, že kravské mléko je produktem trávících procesů v komplikovaném žaludku Tura domácího. Očekávám, že záludný útok žáků druhého stupně základní školy na potencionálního prezidenta republiky Babiše je účelovka, kterou zosnoval polistopadový kartel. Překvápko v šestapadesáti mi způsobila mnohem osobnější informace. Ergo. Už od ranného dětství jsem měl povědomí o tom, že jsem byl pokřtěn v katolickém kostele v Třinci. Pravidelně jej navštěvovala moje polská babička, která byla v naší rodině široko daleko jediná praktikující věřící. Můj vztah k Bohu je osobní, nepotřebuji kostel jako prostředníka k tomu, abych rozmlouval s Tím, co píše naše osudy. Navíc nemám rád stádnost a instituce, najmě ty církevní. Během pětatřiceti let života v Jablunkově jsem poznal dost občanů, kteří jsou v zdejším katolickém svatostánku jako doma, mimo něj se však chovají zcela nekřesťansky. O pseudo katolické morálce města jsem se zmiňoval také ve svých detektivkách. O katolících jsem se zkrátka často vyjadřoval s despektem. Vadí mi jejich konzervativní postoj k mnoha zásadním otázkám života. Celibátem počínaje a odmítáním sňatků stejnopohlavních párů konče. Ode Dne, kdy se Měsíc stal planetou, vím proč. Jsem totiž evangelík.
Tuto překvapivou informaci mi sdělil s úsměvem můj strejda a kmotr zároveň. Přijel navštívit svou sestru, moji maminku, aby si po covidové pauze pokecali a nostalgicky zavzpomínali na dětství ve starém Třinci. Když se dostali k „małymu Peťovi“, padla zmínka o tom, že mě strejda držel v náručí při křtu. Nikoliv však v kostele katolickém, jak jsem byl dosud skálopevně přesvědčen, ale ve farním kostele Slezské církve evangelické. Waw!
Ne že by nečekaný fakt něco změnil na mém přístupu k Bohu, které je stejně jenom jeden, akorát má různá jména, či k praktikování víry skrze instituci, resp. kostel. Nicméně mé luteránství možná leccos vysvětluje. Protestování, vzdor a odmítání autorit jsou mi od mala vlastní a k celibátu mám blízko asi jako k Alfě Centauri (4,4 světelné roky – pozn. aut.).
Ewanjelik jak cyp 😊