Parafrázuje první verš Nezvalovy slavné básně říkám s pocitem velké úlevy „Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali, bylo to tíživé a bylo toho dost.“ Dnešek je posledním prezidentským dnem politika Miloše Zemana. Dodávám, že toho bylo víc než dost.
Českými obrozenci zatracované pobělohorské století nazvané Jiráskem neprávem dobou temna přineslo českým zemím vzestup baroka a s ním nádherné chrámy a stavby, bez nichž by byla naše skvostná Praha jen strohým protestantským městem, nikoliv perlou v srdci Evropy. Otázkou, co přineslo dvacetileté panování Klause a především Zemana, se zabývají násobně fundovanější osoby, než je amatérský politolog a autor těchto řádků. Patřím k té části občanů, kteří vnímají prezidentství obou pánu jako jakousi tíživou dobu temna, během níž dinosauři Sametové revoluce s přebujelými egy způsobily Česku víc škod než užitku. V mých představách po nich zbyl prázdný stůl s chilským perem a s popelníkem plným vajglů a s ruskou a čínskou vlaječkou uprostřed. Na pravé straně desky ještě sebrané Klausovy spisy, které nikdo příčetný nečetl, po Zemanovi pak nalevo zůstala nedopitá flaška becherovky a umaštěný talíř se zbytky ovaru. Obzvláště po posledním nájemníkovi se bude muset na Hradě ještě dlouho větrat.
Tamní okna se zítra otevřou také do západního demokratického světa. V čerstvém vzduchu, který vyvane zatuchlý hospodský smrad, se ta část naší rozdělené společnosti, která uznává evropské liberální demokratické hodnoty, znovu nadechne.
„Sbohem a šáteček Vyplň se osude!“
P.S. Pro majitele blogu Jablečno ovšem přinese prezidentská změna malý problém. Vypadne mu spolehlivý politický terč jeho sžíravé kritiky. Nu což, jak by s nachýlenou hlavou pravil Ten, jehož jménu už mě nebaví ani vyslovovat ani psát, on se vždycky někdo najde, že?