Světu vládnou staří bílí muži přesvědčeni o své jedinečnosti, kteří jsou pro blaho vlastní či své generace schopni zničit budoucnost mladým lidem a zhusta už tak činí nebo učinili. Věkovití vrcholní politici drží v ruce moc, jak zatvrzelé dítě svou hračku, a odmítají se jí vzdát, neboť jsou bytostně přesvědčeni, že právě oni jediní vědí, co je pro občany či národ to nejlepší. Ne že by tomu bylo v minulosti jinak.
Sedmdesátiletý psychotický vrah Putin posílá na smrt dvacetileté kluky a spřáhnul se s věčným vůdcem a vrstevníkem Si-Ťin-pchingem, který „převychovává“ všechny mladé s jiným názorem na lidská práva a svobodu v rudé totalitní Číně. V jeho případě jde sice o žlutého muže, nicméně výsledek je stejný. Další stařík Netanjahu se snaží ohrozit demokracii Izraele. Jeho vrstevník Kaczyński zas určuje morálku Polska. Třiašedesátiletý „mladík“ Orbán rovněž ví, co je nejlepší pro mladé Maďary. V Česku po gerontovi Zemanovi se jeví jednašedesátiletý Petr Pavel jako teenager. K moci se však vytrvale tlačí téměř sedmdesátiletý Babiš. Z Evropských států má nejmladší vedení (prezident, předseda vlády) Ukrajina následovaná Slovenskem. V zemích s liberálním demokratickým zřízením jsou na opačném konci paradoxně Spojené státy v čele s osmdesátiletým starcem Bidenem, kterého chce vehementně sesadit o čtyři roky mladší Trump. Nepochopitelné a smutné zároveň. Ještě smutnější je fakt, že ve dvou stovkách států na Zemi, když počítám i Vatikán či Taiwan, v poslední dekádě osciluje počet prezidentek či premiérek mezi pouhými deseti až dvaceti ženami.
Moc psychicky i tělesně nemocných starých bílých (nejenom) mužů má potenciál zničit veškerou budoucnost planety.