Jen málokterý strom v sobě pojí tolik krásy, prospěšnosti a symboliky jako jabloň, ovocný strom z čeledi růžovitých. Všichni občané Jablunkova, včetně těch s inteligenčním deficitem, vědí, že název města není odvozen od hrušek. Jabloň je prostě náš symbol. Stejně jako beránek a slezská orlice, s nimiž sdílí znak města.
Zřejmě není symbolem pro všechny. Donedávna zdobila čelo radnice krásná zdravá jablůňka. Nechal ji na záhonku pod okny kanceláře místostarosty a sekretariátu před čtyřiadvaceti lety zasadit tehdejší starosta v naivní představě, že symbol města k starobylé budově radnice prostě patří a že tam bude v klidu růst a kvést desítky let. A město také „mysticky“ chránit. Tehdejšího starostu ani ve snu nenapadlo, že by se našel člověk, navíc představitel města, jenž používá jablko jako oficiální logo, které by nechal jabloň odstranit. Radniční jablůňka se provinila tím, že její malé plody padaly po sezóně na chodník, kde si dovolily hnít, a její koruna stínila místostarostovi ve výhledu z okna (Kam? Na silnici či na konzum pana Czepczora?) a bránila, aby dovnitř pronikalo více světla potřebného k jeho činorodé práci. Právě zástupce starosty Luboš Čmiel nařídil v rámci jakéhosi radou schváleného „okrasného“ ozelenění, zdravou jabloň skácet. A to i přes odpor pracovníků odboru životního prostředí a jejich návrhy, že tyto „problémy“ lze řešit jinak. Nehledě k tomu, že nic nebránilo místostarostovi jednoduše onen chodník zamést. Jabloň překáží a dělá svinčík, pryč s ní. Slabý Hamrozi, který ve vedení hraje druhé housle a jehož nepodezřívám z nedostatku empatie, příkazu nezabránil.
Naštěstí provedl pracovník odboru ŽP, mající na starost ochranu přírody, „partyzánskou“ akci, když sehnal bagr a nechal jabloň vykopat i s kořeny a přesadit k Olze k pěšině s lavičkami na tzv. psí louku. Šance, že se ujme čtyřiadvacetiletý strom s poškozenými kořeny je takřka minimální. Zvlášť, kdy město nemá nikoho, kdo by zaléval nově vysazené stromky, natož ty vzrostlé. A tak stála jablůňka na promenádě na psí louce bez vody až do včerejška, kdy ji na prosbu bývalého starosty vydatně podlili jablunkovští hasiči, za což jim patří obrovský dík. Šance na přežití jsou malé, ale jak se říká, naděje umírá poslední. Navíc hasičská jednorázovka není koncepční řešení. SDH má vodu k jiným účelům a jejich úkolem není zalévat stromky.
Mám pocit, a nejsem zdaleka sám, že při slabé radě, která neplní vůči vedení funkci vnitřní opozice, se duo H+Č jaksi osamostatnilo, což je diplomatický eufemismus pro styl „dělám si, co chci“. Ne že by k tomu neměl onen bývalý starosta tendence, ale silní radní a opozice ho okamžitě sekli, když chtěl pomyslnou čáru autokracie překročit, navíc se vždy radil se svými kolegy na úřadě, odborníky na svých pozicích.
P.S. Objevil se názor, že vedení města útočím nevybíravým způsobem, ale jednání v rukavičkách Jabloň před radnici nevrátí. Pan místostarosta má bývalého starostu za nafoukaného chytrolína, který si má zamést před svým prahem, takže tvrzením, že je ignorant, si nepohorším. Krom toho, je mi upřímně fuk, co si o mě myslí. Á propos, kdyby šel někdo z čtenářů na procházku kolem Olzy po pěšině na psí louce a měl u sebe přebytečnou vodu, ať jí prosím podlije jablůňku. Stojí smutně téměř holá vpravo od pěšiny za třetí (nebo čtvrtou) lavičkou s odpadkovým košem. Díky. Pořád je šance, že bezohlednost páně místostarosty přežije.