Právě před deseti lety, po odchodu z kanceláře burgermajstra, kterou jsem šestnáct roků okupoval, vyvstala otázka, co s volným časem v invalidním důchodu. Co budu s omezenou mobilitou každý den v paneláku dělat? Byl jsem zvyklý od svých osmnácti chodit do práce. Koukat doma na Netflix a přemýšlet o trudném osudu? To je ta nejkratší cesta do pekla deprese. Tak jsem si vymyslel home office. Žvanit a psát, to mi šlo vždy nejlíp. Obojí jsem sjednotil v blogu s názvem Jablečno.
První kroky doprovázela řada pochybností. O tom, že články budu psát svobodně a ve velmi volném stylu pro sebe a čtenář bude „až“ na druhém místě, jsem měl jasno hned. Nejistota se týkala obsahu a témat. Kdy mi s nápady na články dojde dech a kreativita vyhasne? Jak dlouho budu schopen „krmit“ platformu vlastní literární svobody? Měsíc, dva? Rok se zdál být odvážným cílem. Po několika článcích jsem otázku nápadů přestal řešit. Přijdou, nepřijdou? Nechám tomu volný průběh. V osobním životě, doma či ve světě se vždycky děje něco, co stojí za pozornost. Postupem času se z blogu stala radost a od roku 2017 příjemné doplnění hlavní pracovní činnosti – psaní detektivní série Trujkunt. Články na svůj blog netvořím v úkolu nebo za každou cenu. Píšu, kdy chci, o čem chci a jak chci. Neexistuje žádná novinářská uzávěrka nebo cenzura. Blog je moje svoboda. Nemusím se žinýrovat, můžu být vulgární, neobjektivní, nekorektní, jízlivý. Doménu se platím, tak co? K dnešnímu dni tak Jablečno obsahuje tisíc čtyřicet čtyři článků na desítky témat. A to ještě první tři články někam „zmizely“ při převodu dat z prapůvodní webové šablony pro blog na novou stránku. To není chvástání, to je fakt, který překvapil i mě, když jsem včera údaj kontroloval.
Název je lehce neuctivý k městu, které mě přijalo za svého a dovolilo mi stát v jeho čele. Ač mám Jablunkov moc rád a nikdy mě nenapadlo jej vyměnit za jinou lokaci, tak jsem vždy pociťoval jeho „malost“ ve smyslu licoměrnosti některých jeho obyvatel a jejich falešné křesťanské morálky a také gendrovou nerovnost. Synonymem Jablečna je v mých očích „rozbředlost“, cosi jako nevábná hmota ovocného kvasu na výrobu kořalky. Kupodivu mi před deseti lety název bez dlouhého přemýšlení naskočil hned. Měnit jej nebudu. 😊Jediná změna se týká domény. Bylo načase. Z archaického a tehdy politického „petrsagitarius.snk.jablunkov.cz“ se stává regulérní „jablečno.cz“.
Blog má deset let a pokračuje dál. Nekorektně a svobodně, protože mě psaní baví a psychicky drží nad vodou. Přeloženo – píšu, aby mi v invalidním důchodu nejeblo 😊