Jak daleko je brod?

Hlavní postava skvělého komediálního seriálu Peacemaker několikrát zopakuje svou mantru „zachráním mír, i kdybych měl každého zabít.“ Prostoduchý mírotvůrce vraždí zásadně se zbraní s nálepkou holubice míru. Pan shnilý pomeranč (inovace) zatím postupuje podobně. Nastolí světový mír, i kdyby měli zahynout všichni Ukrajinci a Palestinci.

Zdůrazňuji příslovce „zatím“. Zítra může být všechno jinak. Záleží na tom, jak se stařec z Bílého domu s mentální výbavou pětiletého děcka, vyspí či zda zvládne vyměšování. Po nedávné bezpečností konferenci v Mnichově, kdy z USA přijel povýšeně vyplísnit čelní představitele Evropské unie (ne že by to nepotřebovali) další deprivant viceprezident Vance, začala celá Evropa řešit, či spíše fňukat nad tím, že nás Spojené státy opustily a Ukrajinu předhodily Putinovi. Rozedírala to média, zástupy expertů. Hovno se rozbíjelo na atomy. Sledoval jsem panelovou diskuzi Zelenského s republikánskými senátory, kteří všichni do jednoho, do jedné, posluchače ujišťovali, že většina členů Kongresu stojí za Ukrajinou a nejvyšší zákonodárný orgán USA nenechá těžce zkoušenou zemi padnout. Tak nevím. Vypadá to, že jsme opět skočili na lep neovladatelné touze Pana shnilého pomeranče plnit každý den titulky všech médií svým jménem. Myslím si, že stahujeme kalhoty daleko před brodem. Taky mě štve nekonečné vypočítávání chyb Evropy či Evropské unie potažmo Bruselu. Nejsou žádní oni, ona, jsme to my. I Česko je Evropa, Evropská unie a „Brusel“. Za to, že jsme usnuli na vavřínech blahobytu a nestarali se o bezpečnost nebo se vydali destruktivní cestou Zelené dohody, jsme zodpovědní stejnou měrou jako kterýkoliv členský stát EU.

Že vyvolávání chaosu Panem shnilým pomerančem a jeho oligarchy není propracovaná taktika svědčí bizarní případ masívního propouštění „na hodinu“ zaměstnanců Národního úřadu pro jadernou bezpečnost. Afrikánský technoautista, který má zeštíhlení státní správy na starosti, vzápětí zjistil, že jde o nepostradatelné odporníky a propuštění zrušil. Vzhledem k tomu, že všem vyhozeným posbíral mobily a zrušil jim firemní emaily, nyní na odborníky shání kontakty a problematicky je povolává zpět.

Nevím, jak daleko je brod, nicméně pevně věřím, že Spojené státy nejsou jen oranžový geront a neonacistický psychopat, jehož čtyřletý synek nese jméno X Æ A-12.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *