Dnes v noci se mi zdálo, že mi byla nabídnuta role v pokračování polského velkofilmu Ohněm a mečem. Barevná pozvánka na natáčení Ogniem a mieczem 2 mi přišla poštou. Děj „dvojky“ nebyl zmíněn, zato za ztvárnění nespecifikované postavy nabízeli čtyřicet jedna tisíc zlotých.
Zpracování úvodního z románů slavné historické trilogie polského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Henryka Sienkiewicze jsem viděl v roce 1999 v kině v polském Cieszynie. Na premiéru jsem tehdy vzal svou maminku, čímž jsem ji oplatil počin z roku 1976, kdy mě co by desetiletého kluka vzala s sebou do třineckého kina Kosmos na velkofilm Potopa, který mě ohromil. Hlavní postava druhého románu monumentální trilogie, „orzsański chorongiewnik“, Andrzej Kmicic v podání charismatického Dianiela Olbrychského se nadlouho stal mým hrdinou. Díky starostování jsem se o mnoho let později setkal s režisérem filmů Jerzym Hoffmanem, který mi věnoval podepsaný román Potop, samozřejmě v originále. Knihu mi při jiné příležitosti podepsal afektovaný narcista Olbrychski. Do Jablunkova dokonce v rámci folklorního festivalu Gorol zavítala pravnučka Sienkiewicze, která k mému úžasu pravila, že frankofonní Nobelista na rozdíl ode mě nikdy v životě Litvu, kde se děj románu převážně odehrává, nenavštívil. Polského Karla Maye fascinoval především kulturní Západ.
Film Ohněm a mečem je oproti drsné Potopě umně a draze natočenou telenovelou. Román pojednává ve zkratce o tom, že si utlačovaní obyvatelé Pravobřežní Ukrajiny, kterou tehdy ovládal mocný Polsko-litevský stát, dovolili pod vedením Bohdana Chmelnického povstat proti krutovládě polského knížete Wiśniowieckého přezdívaného Kladivo na Kozáky. Film v době svého uvedení vzbudil na Ukrajině značnou nevoli. Pokud by se „dvojka“ nesla v podobném duchu, tak bych roli nepřijal ani za milion zlotých a polibek Bond girl ze Zlatého oka Isabelly Scorupco, která ztvárnila v „jedničce“ postavu unesené Helenky, již zachraňuje hlavní hrdina Jan Skrzetuski.
Pokud by ovšem v pokračování Poláci potlačili nadřazené velkopanské chování k obyčejným Ukrajincům, a spojili se s Chmelnickým a s krymskými Tatary a společně pak zaútočili na nenáviděné Rusy, tak bych roli přijal i zadarmo. Šance utnout hydře hlavu by byla veliká. Koneckonců Poláci spolu s Litevci byli kromě Mongolů jediní, kteří dokázali v historii Ruska dobýt Moskvu (1610). Napoleona nepočítám, ten vstoupil do prázdného hořícího města.
A moje role? Starý pajdavý jednoruký písař se skutečnými šrámy na lebce, který tuhle slavnou událost zdravou pravačkou zapíše. Role mi byla nabídnuta v rámci úspor na úseku Masky…