V rozmezí necelého týdne odešla navždy dvě světová Veličenstva, král heavy metalu a královna biatlonu. Barevnou symbolikou černý a bílá. John Michael Osbourne zvaný Ozzy a Laura Dahlmeier, které jsem během její sportovní kariéry říkal „Myška“. Oba jsem měl velmi rád, byli blízcí mému srdci, oba jsem regulérně oplakal, což se mi běžně při úmrtích osob, které znám jen z poslechu či z televize, nestává. Ale zrovna jsme pobývali s manželkou v Itálii, což podle hlášky z komedie Avanti! není země, ale emoce, takže co?
Jednoho z otců zakladatelů „kovově těžkého“ hudebního žánru jsem nepřímo poznal už jako malý kluk na základce, aniž bych věděl, o koho či o co se jedná. Nevím jak jinde, ale u nás na třinecké „čtverce“ se ujalo volné pojetí hitu Iron Man s verši „My jsme Black Sabbath, utíkáme na Západ, v kapse máme dolary a na zádech kytary“. Legrační popěvek měl punc čehosi zakázaného, rebelsky lákavého. Až postupem času se přes poslech AC/DC vynořili „sabati“ a posléze samotný pekelník Ozzy. Když přišla zpráva o jeho odchodu, plavili jsme se turistickou lodí přes benátskou lagunu z Venezie do Jesola. Rozverné průvodkyně se rozhodly umocnit zdejší krásy pouštěním těch nejděsivějších italských hudebních sraček od Toto Cutugna jako I asciatemi cantare (Šípovo a Uhlířovo Ital nezná ten zázrak – vepřo, knedlo, zelo). Bohužel nešlo slečny naházet do moře. Ozzy by ji zcela jistě ukousl hlavy. A tak se plavba změnila v muka. Až večer při cigárku na hotelovém balkónku jsem se roztesknil a pietně zavzpomínal při poslechu písní jako Paranoid, Iron Man, Perry Mason, She´s gonne, Mama I´m coming home a především mé nejvíc nejoblíbenější písně vůbec Dreamer. Smutnil jsem. Průkopník zcela nového hudebního žánru s tak výrazným maniakálně podmanivým charismatem a životním příběhem se už nenarodí. Co už?
Laura alias Myška, to je zcela jiný příběh. V době největšího biatlonového boomu před bezmála deseti lety zářily tři hvězdy – Gábina, Laura a Dorota. Jejich souboje přitáhly v Česku k biatlonu, dříve sportu na samém okraji pozornosti, desítky tisíc fanoušků. Laura pověsila flintu na hřebík v pětadvaceti. Pro dvojnásobnou olympijskou vítězku, sedminásobnou mistryni světa a vítězku světového poháru už neexistovala meta, na kterou by mohla nedosáhnout. Ztratila motivaci. Lákaly ji další výzvy. Hory. Na Instagramu sleduji více bývalých biatlonových hvězd. Některé založily rodiny, jiné vystavují svá vypracovaná těla na thajských plážích. Jen Lauřin profil byl plný kopců, skal a hor, které sympatická mladá sportovkyně zdolávala. Občas jsem si v duchu řekl „Holka, ať se ti nic nestane.“ Bohužel, stalo. Lauřin život se podobal sprintu. Měl to být vytrvalostní běh, který mnohokrát vyhrála. Co už?
Pekelník Ozzy přežil všechny drogy světa a odešel jako rockový dědek a otec šesti dětí, mladičká bojovnice Laura se ještě klidně mohla vrátit k biatlonu a porážet s úsměvem ostatní soupeřky.
„I´m just a dreamer, who dreams of better days“, zpívá Ozzy
Oba byli snílci.