Stát brutálně privatizuje a vysává s velkým přispěním seniorů bezohledný a chamtivý důchodce, který těžce zadluží Česko na desítky let dopředu. Jeho seniorním voličům je ovšem fuk, že dluhy budou splácet jejich vnuci a pravnuci. Což je mimořádně sobecké. Starých voličů je víc než mladých a dětí se rodí méně a méně. To je smutný fakt. Situace s bydlením pro mladé rodiny je katastrofální. Nastupující generace tak má mnohem méně možností utvářet si svět podle svých potřeb a představ. O jejich budoucnosti rozhodují často lidé ve věku šedesát plus. Retro žvásty o moudrém stáří a předávání zkušeností jsou k smíchu. Vnuci na rozdíl od většiny prarodičů hovoří anglicky, ovládají moderní technologie a jsou zcestovalí, musejí se však obtížněji popasovávat s realitou dnešní složité doby, a tak nemají motivaci ani čas vstupovat do politiky. Ať už do vysoké nebo do komunální.
O přízeň voličů v Jablunkově v nadcházejících komunálkách se utká sedm stran a hnutí. Zaujaly mě některé nečekané přesuny osob mezi stranami, resuscitace kandidátů ještě z devadesátek či nultých let, taky lovy v rodinách. Není na tom nic špatného, procesy sestavování kandidátek dobře znám. Silné jádro s ambicemi, pardon s největší motivací učinit město lepší a ještě lepší, doplňuje do jednadvacítky kandidáty, jak se dá. Hledá v blízkých vodách a často někoho přemlouvá týdny i měsíce. Neřkuli žadoní stylem „budeš vzadu.“ Někdy je to fuška, navíc Jablunkov je malý rybník a řada osobností už své síly městu odevzdala. Málokomu se chce lézt dobrovolně s kůží na trh.
Nicméně vzhledem k mudrování o tématu mladí versus staří jsem se pro zajímavost zaměřil na průměrný věk první úderné trojice (zde jsem zaokrouhloval), na věk lídra a na počet důchodců (včetně pracujících) na kandidátkách. Údaje nevypovídají nic o tom, kdo je chytřejší nebo kompetentnější či má lepší morálněvolní vlastnosti. Mladí má nicméně logicky šanci vnést do komunální politiky jiný úhel pohledu na svět, jiné priority nebo způsoby řešení problémů, případně silnější tah na branku.
Trojici v čele hnutí ANO 2011 je v průměru čtyřicet let. Lídrovi je osmačtyřicet. Na kandidátce má pět důchodců (40/48/5). Hnutí Jablunkov, fungující město – 50/56/3; Nezávislí a SOCDEM – 47/50/3; Patrioti Jablunkov – 51/49/0; Pro lepší Jablunkov – 35/33/3; KDU-ČSL – 50/48/1; Soužití-Wspólnota – 53/51/2. Dodávám, že v první desítce, kde existuje největší šance dostat se do zastupitelstva, má ANO tři důchodce, ódéeska + nej, socani a lidovci po jednom. Naopak dvacátníci v TOP 10 chybí jen u ANO a SOCDEM. Další strany mají aspoň jednoho. U lidovců jsou v první desítce dokonce dva příslušníci generace Z. Většina kandidátů jsou pak čtyřicátníci a padesátníci. Bizarní, a to možná i v rámci Česka, je věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším kandidátem – sedmdesát tři let!!! Mému srdci blízká stará dáma však figuruje na posledním místě. Tipuji, že se v personální nouzi nechala po dlouhém přemlouvání uprosit. Na druhé straně klobouk dolů, kdo z nás se dožije v relativním zdraví tak vysokého věku a bude schopen vnímat realitu.
Pro objektivitu dodávám, že když SNK Jablunkov v roce 1998 vstupovalo do voleb, tak věkový průměr trojice byl třicet sedm let, lídr měl třicet dva. Důchodce žádný. Během dlouhých šestnácti (potažmo dvaceti) let se věkový průměr samozřejmě měnil. Pravdou ale je, že lídr startoval z prvního místa naposledy v osmačtyřiceti, což byla ze zpětného pohledu chyba, neboť byl vyhořelý a nemocný. A všem bylo jasné, že to nejlepší ze sebe vydal mezi dvaatřiceti a čtyřiačtyřiceti. Z pohledu dnešní nabídky tedy pořád relativně mladý, každopádně o mladší než všichni lídři z letošního výběru. Jeho devizou byly jen bohaté zkušenosti a znalosti. Nicméně ani jemu se tehdy v Jablunkově nepodařilo rekrutovat minimálně třicátníka, veřejně aktivního už před kandidaturou a nestraníka. Kibicovat a trousit rádoby moudra však starého „lídra“ stále baví, neboť je z podstaty tzv. Homo politicus. Takže sorry jako 😊
Je prostě velmi obtížné najít schopného a ochotného člověka s aktivním zájmem o veřejné dění, který se nenarodil v době povinné ruštiny, zavřených hranic a vytáčecích telefonů. V ideálním případě by se měl najít sám.
To je problém v politice komunální i parlamentní.