Bylo nebylo dávno tomu tekla jedna řeka krajem, který neměl jméno. Zdejší usedlé skupinky lidí ji pravděpodobně říkali Oliga. Tito dávní Indoevropané, etnolingvistická populace, která do dnešní Evropy doputovala z oblasti ukrajinských stepí, z jižního Ruska a z dalekého Íránu netušili, že o deset tisíc let později způsobí rozruch v komentářích na facebooku pod půvabnou slovní hříčkou našeho zpívajícího vtipálka a lídra kapely Blaf Tomáše Tomanka opět a zas na téma, co bylo dřív. Zda slepice nebo vejce. Osobně si myslím, že první byl kohout, ale to je vedlejší.
Tomova vtipná slovní hříčka zní – Pro znalce regiónu Slezska: neměly by se „Dopisy Olze“ jmenovat „Dopisy Olši?“ Džin z láhve byl venku. Olza nebo Olše?
Připojil jsem rádoby vtipný komentář „Hlavně ne Dopisy Volze“, aniž bych tušil, jak jsem blízko. Vzhledem k tomu, že už mě nebaví poslouchat stokrát omílané nařčení zdejších Poláků, že zlí Češi přejmenovali po rozdělení Těšínska polskou Olzu a vnutili ji nesmyslný název Olše, pustil jsem se do samobádání. Etymologický rozbor názvu, kterým v roce 2008 reagoval byvší ministr kultury Kocáb na požadavek Rady Poláku přejmenovat Olši „zpět“ na Olzu, jsem bohužel doma nenašel.
Z názvu Oliga (voda, vodnatý), který má stejný slovní kořen jako Volga (Volha), se postupem věků přes poslovanštělé „Oldza či Olsza“ a německé „Olsa“ stala díky výslovnosti Olza, jak jí říkáme na Těšínsku asi všichni. Stejně jako odpradávna „tutajší“ gorole, kteří do půlky 19. století netušili, že existují nějaké národnosti, dokud jim to polští buditelé neřekli a rakouská byrokracie při sčítání lidu nekodifikovala.
S nápadem nazvat chudinku řeku po stromu, přišli jako první profesoři polského gymnázia v Těšíně původem z Haliče v roce 1895. O rok později zas polský buditel Konstanty Gamroth tvrdil, že správný polský tvar je „Olsza“ odvozený od polského názvu pro olši, což rozporovali polští jazykovědci Nitsch a Rozwadowski v roce 1908. Vrátili se k etymologickému výkladu Oldza, zjednodušeně Olza.
Po rozdělení Těšínska a vzniku Československa došlo k české nacionalizaci a počešťování některých původních polských názvů. Včetně těch domněle polských, jako Olza, což chtěli napravit o dvě desetiletí dřív samotní Poláci. Nápad pana Gamrotha se českým úřadům zřejmě hodil. Poláci se v říjnu 1938 vrátili k Olze, posléze Němci k Olse. Úřední název Olše byl zaveden v roce 1961. Jinými slovy původní praslovanský název s indoevropskými kořeny chtěli nejprve popolštit na Olszu polští nacionalisté, nakonec ho na Olši počeštili čeští nacionalisté. Olza se ale v hovorové řeči ubránila.
„Vařila jsem knedlík a vyšel mi z toho nok“