„Půl, čtvrt, tři čtvrtě, celá, ukaž mi ručičko, kolik to dělá.“ Zní dětská říkačka, podle níž se děti ve školce učí poznávat čas na hodinkách. I v mládí si člověk dává rande většinou ve „čtvrtkách“ nebo v celých. Ve výjimečných případech v „pětkách“ či „desítkách“. Sejdeme se v devět u kina. Když občas jedu taxíkem za mamkou do Třinec, tak řeknu „zastav se pro mě za pět tři čtvrtě na tři“, protože tam chci dojet ve tři. Nikdy bych neřekl „zastav se pro mě v 14: 36.“ Dumal jsem proto, proč proruský nácek Okamura stanovil hlasování o počátku ovládnutí veřejnoprávních médií, potažmo o konci svobody slova v nich, na tak specifický čas. Dospěl jsem ke dvěma vysvětlením.
Za „A“ jde o pubertální provokaci jako když deváťák foukne z lavice po třídní papírovou kuličku. Což by odpovídalo způsobu uvažování ministra Macinky a zmocněnce Turka. Prostě blbá nasírací klukovina dospělých mužů s mozky deváťáků. Děláme si z vás prdel, vy opoziční pitomci, protože můžeme. Je nás víc, tudíž nás za vlasy nikdo nevykráká.
Za „B“ jde o cílenou provokoci s náckovskou symbolikou, neboť v čase 4:36 prvního září 1939 svrhla první letka německých bombardérů Luftwaffe bomby na polské město Wieluń a tím začala druhá světová válka. V tu samou chvíli Němci započali ostřelovat Westerplatte. Okamurovi našeptavači zůstávají stejní. V tom případě by však nešlo o obyčejnou pubertální klukovinu, ale o nechutný žert dvou idiotů. Zákeřných tupců, kterým prostý miliardář odvedle a zloděj dal do rukou moc.
Slovenský Uchvatitel naší země Gustav Bureš nepochopil revoluční étos nadcházejících listopadových dní v Česku, kdy se před sedmatřiceti demonstrovalo za svobodu proti režimu a totalitě. Ochota liberálně demokraticky smýšlejících lidí bojovat dnes tentokráte za svobodná média, se zvětšuje s blížícím se sedmnáctým listopadem. Sejdeme se patnáctého na Letné a o dva dny později na Národní.
Jen doufám, že někdo z vládnoucí sebranky nepošle mezi demonstranty nějaké profesionální provokatéry s cílem vyvolat chaos a bitky s policií.
Čas 4:36 vstoupil do české historie. Navíc jde o geniální brand.
Čtvrt, půl…
„Jedna je dlouhá, ta se neloudá, ta se neloudá.
A ta druhá kratičká, loudá se, loudá…
Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá,
ukaž mi ručičko, kolik to dělá?“
Holt, už jsem ze školky dlooouho pryč 🙂