Derby

Včera se hrálo tzv. Pražské derby, což je fotbalový mač mezi Spartou a Slávií. Nesmiřitelná rivalita mezi oběma kluby panuje od historicky prvního zápasu v roce 1896, kdy Spartě nebyl uznán gól. Prý jde o vrcholný zážitek pro každého fotbalového fanouška. K panu Načeradci mám daleko, nicméně mohu osobně potvrdit, že dojmy, které jsem si odnesl z derby pražských „S“, byly vskutku jedinečné a nezapomenutelné…

Psal se rok 2001 a kolektiv pracovníků jablunkovské „gminy“ vyrazil na výlet do Prahy. V oněch zlatých časech před „velkým úřadem“, kdy nás tam pracovalo pět a půl, se podobné akce pořádaly každoročně. Tehdy ještě byla na „gmině“ sranda. Ne jako dnes, kdy jsou úředníci jen stroje na práci. Ženské chtěly vidět muzikál „Hamlet“, chlapi se nechali rádi přesvědčit, protože se doslechli, že v něm Sabina Laurinová odhalí ňadra. Všichni jsme se nicméně shodli na tom, že nám v autobuse bude dělat společnost Jack z Kentucky. Kdo nikdy na podobné akci nepil alkohol, je buď abstinent, nebo velký pokrytec…

Tajemník úřadu Standa, jakožto rodilý Východočech, neměl naši „gorolskou“ výdrž, takže jej kentucký bourbon zlomil již u motorestu Melikana, tedy v půli cesty z Brna do hlavního města. Když jsme dorazili na Strahov, kde jsme na tamějších vysokoškolských kolejích měli zajištěn nocleh, míjeli jsme fotbalový stadion s velkým transparentem „Sparta – Slavia“. Místostarosta Stacho, velký fotbalista, okamžitě dilema „být či nebýt“ rozhodl za nás tři ve prospěch derby. Standu jsme raději vzali sebou, aby nedělal ostudu na muzikálu. Zbytek úřadu šel na „Hamleta“…

Na strahovském stadionu, který byl zvolen místo Letné a Edenu jako neutrální půda zřejmě ve snaze vyhnout se incidentům mezi „tvrdými“ jádry fanoušků, to vypadalo jako před bitvou na Moravském poli. Kordony policistů v „brnění“ a s obušky, dokonce jízdní garda na koních budily respekt. Standu jsme usadili pro jistotu na sedačku mezi sebe, tomu se zamumláním „ahm“ upadla hlava bradou na prsa a okamžitě usnul. Po deseti minutách jej však probudila bouřlivá atmosféra mače. Aniž jsme stačili reagovat, vstal a mocně zařval „Slávie, do toho!“. Načež se s „ahm“ sesunul a opět usnul. Podle Muphyho zákonů se výkřikem trefil do okamžiku, kdy diváci ztichli. Bohužel jsme si nevšimli, že sedíme ve sparťanském sektoru. Fanoušci v modro žluto červených šálách nám velmi důrazně doporučili, ať ten opilec drží hubu. Když se Standa pro nás vždy nečekaně probral z mrákot, vymrštil a vykřikl „Slávie, do toho“ potřetí, vypadalo to, že dopadneme jako Přemysl Otakar II. ve zmiňované bitvě. Život nám zachránili opancéřovaní policisté, kteří nás zakryli štíty a vyvedli ze stadionu…

Zbytek výpravy se během představení muzikálu „Hamlet“ choval slušně. Tedy až na nejmenovaného strážníka naší městské policie, který ke konci ztratil trpělivost a hlasitě vyzval Sabinu Laurinovou, ať konečně ukáže „kozy“…

Jo, kdysi byla na „gmině“ sranda…