V jednom je Andrej Babiš borec. Jeho psychická odolnost je obdivuhodná. Klobouk dolů. Alespoň to tak vypadá. Každý z nás je ostrovem sám pro sebe. Nevidíme si do duší. Empatie, tedy schopnost vcítit se do druhého má své nepřekročitelné limity. Pochopit rozpoložení druhého lze většinou jen v případě, když prožíváme nebo jsme prožili něco podobného. Věta „vím, jak se cítíš“ je hloupost. Můžeme se jen zhruba domnívat, co druhý člověk prožívá…
Před deseti a více lety jsem si pokládal otázku, jak se cítí legendární jablunkovský podnikatel Bedřich Čmiel, který nesl stigma lumpa, který nedokončil rekonstrukci místního zlatého telete jménem kulturní dům, a zároveň dlužil městu desítky milionů korun, které nemohl splatit, poněvadž byl, chudáček, nemajetný. Tehdy jsem si říkal, že být na jeho místě, jdu si koupit do Horalky (jaká ironie) provaz a uvážu jej k trámu ve stodole. Béďa to ustál. Aby člověk mohl vyžít sám se sebou, vybavila nás evoluce schopností sebeklamu a klamu. Nejprve obelžu sám sebe, že konám dobro, případně, že nejsem viník. Viníci jsou ti druzí, resp. ostatní, kteří nechápou, že vše dělám jen pro veřejné blaho. Až tomu uvěřím, přesvědčuji o tom ostatní. V případě Babiše se v prvním případě jedná o vid dokonavý. Uvěřil tomu, že koná dobro, že se žádných podvodů s dotacemi nedopustil, že není ve střetu zájmů, že na něj opozice a evropská unie páchá účelovku…
Sto dvacet tisíc lidí, kteří si včera přišli na Václavák poslechnout koncert kapely Buty a projevy Trojana, Hanáka, Mádla, Čermáka a Čvančarové, jak největší demonstraci v Česku od listopadu 1989 prezentoval Andrej Babiš, a s nimi další stovky tisíc občanů v celé republice, se však klamem prostého miliardáře od vedle obalamutit nedalo. Jak se asi cítil Babiš skutečně, když přišel z parlamentní rachoty domů? Co mu skutečně běželo hlavou, když uléhal zmožen prací pro veřejné blaho vedle Moniky?
Je to borec! Kdyby proti mé osobě protestovalo sto dvacet tisíc lidí s transparenty, ať táhnu do háje či na Slovensko, případně do slovenského háje, tak si uvážu k noze Benešovou se Zemanem a skočím do Vltavy….