Byly mi tři, když k Měsíci odstartovalo Apollo 11. Možná jsem přenos viděl v televizi. Každopádně jsem si jeden z nejúžasnějších počinů v dějinách lidstva uvědomil až později, nicméně dojímá mě dodnes. Čekal jsem padesát let, abych mohl s miliony diváky zažít podobný dějinný okamžik a odpočítat si 5,4.3,2,1,0. Let´s go!
V sobotu v 21:22 středoevropského času se vznesla nosná raketa Falcon 9 s kosmickou lodí Crew Dragon a zamířila k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), která krouží po nízké oběžné dráze kolem matičky Země. Nejde jen o to, že dobyvatelé Měsíce po devíti letech konečně přestali používat k dopravě na ISS ruský „taxík“ Sojuz, že jde o první soukromou společnost, která vynesla na oběžnou dráhu lidskou posádku. Jsme svědky počátku něčeho mnohem většího. Technologického, vědeckého i filozofického v pravém smyslu tohoto řeckého slova. Tedy „toužit po moudrosti, zdatnosti“. V sobotu večer jsem se znovu stal malým klukem, který fascinovaně hledí na start futuristické rakety a zároveň trne hrůzou „aby to nebouchlo“.
Popravdě, mnohem raději bych byl moudřejší v jiných oblastech lidského bádání. Už jsme si dokázali, že nejsme nerudovští lvi v kleci jatí. Lidští hrdobci by měli investovat do vývoje léků na nemoci všeho druhu, do rozvoje zdravotnictví, vzdělání a do záchrany planety. K čemu nám je Vesmír, když horko těžko zvládáme boj s neviditelným čínským hajzlíkem? A přesto.
V porovnání s Dragonem řízeným supervýkonným počítačem a jeho nosičem, který je schopen se po odpojení vrátit zpět na zem, paradoxně o to víc vynikne padesát let starý zázrak Apolla 11. Tehdy Armstrong s Aldrinem dokázali bezpečně přistát na Měsíci a vrátit se zpět v jakési modernizované plechovce. Let řídil víc Isaac Newton, než počítač o výkonu lepší kalkulačky. Dodnes mi to hlava nebere.
Marná sláva, Dragon je zatím pouhým drakem, Apollón je bůh.