Po třech letech od neslavného konce seriálu uplynulého desetiletí Hra o trůny (GOT), po jejímž závěrečném díle jsem dal v článku z 21.5. 2019 čestné pionýrské, že se o něm už ani slůvkem nezmíním, přišlo HBO se seriálem Rok draka. Nelze se ubránit srovnání.
Jde o příběh o vzestupu rodu Targaryenů, který se odehrává dvě stě let před tím, než se jeho nejslavnější členka za bouře zrozená Daenerys alias Khaleesi alias Matka draků definitivně zblázní po vzorů svých předků. Poptávka po pokračování fantasy ze světa podobného středověku, kde mimo jiné lítají a chrlí oheň draci převážila nad poučkou, že v nejlepším se má skončit. Přívlastek „v nejlepším“ je však relativní, neboť v mém případě způsobil závěr osmé řady zklamání takových rozměrů, že jsem z manické fáze přešel do deprese, kterou jsem měsíc rozdýchával. To, co provedli mému hrdinovi Jonu Sněhu, tvůrcům GOT nikdy neodpustím. Zvědavost a nutnost prokládat psaní detektivek něčím oddechovým nakonec zvítězily a začal jsem Rod draka sledovat. Po třetím díle jsem dospěl k názoru, že novinka zatím mé kdysi milované Hře o trůny sahá tak maximálně po koleno. Nicméně dám Rodu draka ještě pár dílů šanci. Pořád je lepší instantní fantasy než směšné marvelovky a jiné nízkotučné seriály z dílny HBO či Netflix.
Velkou roli hraje první dojem, který jak známo, nejde zopakovat. První díl Hry o trůny zaujal okamžitě. Záhadný vraždící nemrtvý, charismatický Sean Bean jako Ned Stark, hláškující liliput Tyrion v obležení čtyř nahých dívek, krásná a obnažená Daenerys v lázni a empatický nechtěný Jon Snow, u kterého mi bylo okamžitě jasné, že půjde o stěžejní postavu. Z ledově hezké Cersei zlo teprve prosakovalo. První dojem z GOT vytvořil bleskurychlý návyk hodný narkomana z filmu Trainspotting.
Rod draka nabídl nesympatické hrdiny. Princeznu Rhaenyru, pubertální polo albínku s výrazem drzého fracka toužícího od počátku usednout na železný trůn, stejně jako její strýc Deamon, který je prvoplánově démonický vzhledem, chováním i jménem. Její otec se tváří už tři díly ztrápeně a řeší následníka. Tvůrci plní kvóty na postavy tmavé pleti, paradoxně s bílými vlasy. Nic proti samozřejmě. Koučky nahoty zatím povolily v prvním díle pár lehce obnažených komparzistek, ovšem potoky krve, podřezaná hrdla či upalování zaživa jim nevadí. Jedinou zajímavou postavou je pletichářský pobočník krále v podání Rhyse Ifanse, což je ten masturbující Velšan z filmu Notting Hill. A CGI draci vypadají v porovnání s děsivým Drogonem z GOT jako létající vypelichané husy.
Tak ještě pár pondělků s nakvašenou albínkou a jejími dráčky, pak uvidím. Pořád lepší, než sledování politických her neumětelské neschopné pětikoalice a idiotské populistické opozice.