Nebudu zastírat, že mi odstoupení Joe Bidena co by kandidáta na budoucího prezidenta Spojených státům udělalo radost. Pohled na vetchého starce s pohyby robota, který si plete Zelenského s Putinem, byl tristní. S pravděpodobností hraničící s jistotou jej v roli kandidáta demokratů vystřídá viceprezidentka Kamala Harris. Nebudu říkat, že jsem to říkal. Ale říkal jsem to.
Ospalé klání dvou gerontů jak z domova důchodců se v okamžení změnilo v napínavý thriller. Uřvaný hulvát, misogyn a rádoby chlapák už se cítil vítězem, nyní je za staříka on sám. Odsouzenému zločinci a bílému rasistovi se slovníkem vzteklého třeťáka se do cesty postavila vysoce vzdělaná snědá žena s afro asijskými kořeny a bývalá nejvyšší prokurátorka státu Kalifornia. Zatímco Trumpa už jsme zažili jako nevypočitatelného nacionalistu, který pojal roli lídra nejmocnější země světa jako „one man show“, Kamala Harris byla Evropou vnímána jako méně viditelná loajální osoba za Bidenovy zády, která sdílela se svým šéfem proevropské a proukrajinské postoje. Což je pro nás klíčové. Paradoxně hysterický dědek, který svými nenávistnými projevy podněcuje k excesům jako byl třeba útok na Kapitol a rozděluje americkou společnost, bude čelit racionálně uvažující právničce a bývalé státní zástupkyni, která týpky jako Trump hnala před porotu. O tři roky staršího Bidena s náznaky demence měl Trump v kapse, najednou se utká s mnohem mladší ženou, absolventkou tří vysokých škol. Argumenty typu „porazím ji snadněji než Bidena, má šílený úsměv či je milionkrát horší než Biden“ svědčí o narůstající Trumpově nervozitě. Narážky na bezdětnost Kamaly Harris jsou obzvlášť odpudivé. To vše je pouze můj neobjektivní pohled zvenčí, jak na vše nahlížejí samotní američtí voliči lze odvodit jen z článků na zpravodajských webech, což může být velmi zkreslující obraz.
Nicméně si velmi přeji, aby v čele zemí stanuly ženy. Aby skončila vláda egoistických frustrovaných agresivních mužů, kteří jsou schopni pro udržení své moci rozpoutávat války či zotročovat vlastní národ.