Jsme v půlce olympijských her v Paříži. V okamžiku vzniku toho textu to vypadá, že jedinou medaili, kterou Česká republika získá bude bronzová v soutěži o nejhezčí ohoz na slavnostním zahajovacím ceremoniálu. Z pohledu módních guru ze zahraničí. V tuzemsku použitý plášť malíře pokojů příliš neuspěl.
Francouzi se zkrátka rozhodli, že tato olympiáda bude všechno jiné, jen ne stejná jako ty předcházející. Už samotné zahájení připomínalo jakési bizarní poslední zvonění na střední škole. Ztvárnění Leonardovy Poslední večeře Páně v podání drag queens, tedy výrazně nalíčených chlapů v parukách a pestrých ženských šatech, bylo spíš nechutné než svobodomyslně provokativní. Mě osobně nejvíc udivilo, že se tak kulturně bohatý národ pochlubil královnou, kterou sám popravil. Dokonce nechal zpívat její gilotinovanou hlavu. Nově se ukázalo, že pod balónem nad městem neplane oheň z řecké Olympie, který obíhal celou Francii, ale jakýsi „ekologický“ z LED svítilen. Na šarády v duchu módní woke culture, tedy aktivismu, který upozorňuje na všechny možné nerovnosti světa, jsem už příliš starý. S láskou vzpomínám na úchvatné zahájení olympijských her v Londýně před dvanácti lety, do nějž se zapojili po boku Jamese Bonda i samotná královna, mister Bean a Eric Idle, člen Monty Pythonů, který zpíval slavnou píseň z filmu Život Bryana „Always look on the light side of life.“ Vždy se koukej na světlou stránku života.
OK, dívám se tedy na nadcházející druhý olympijský týden s nadějí, že po hromadě žhavých želízek utopených ve vědru slz českých sportovců, to konečně medailově cinkne. Sázím na hody. Siniaková hodila vidle do vztahu s tenisovým kolegou Macháčem, a teď spolu válí v mixu. Zbývá oštěp. Vadlejch je jako vždy poslední karta.
Pak už jen hromadné představení bronzových medailistů v módě a divné olympiádě bez pozitivních emocí (zatím) bude konec.