Naděje na klidnější rok 2015 pohasly dřív, než se stačily vznítit, neřkuli vzplanout. Evropa je v šoku. Radikální islám útočí na našem dvorku. Už se bojím pustit si v televizi zprávy, abych nezjistil, že svět je na tom zase o něco hůř než včera. Naši civilizaci vystavěnou na křesťansko – židovských základech nebezpečně ohrožují fanatičtí vyznavači Alláha, varují všichni politici…
Hořkou ironii představuje fakt, že naší křesťanské civilizaci trvalo přesně 1962 let, než na Druhém vatikánském koncilu přišla s Deklarací o náboženské svobodě, zbavila se některých dogmat a začala s postupnou modernizací církve. Bavím se o katolících. Židé posloužili Evropanům jen jako základní kámen stavby, pak byli po staletí efektivně likvidováni. Zmiňovaná sekularizace (viz. Konec legrace?) křesťanství, tedy snižování vlivu náboženství, postupovala zvolna od renesance a osvícenství. Hrůza mě jímá, když si představím, že křesťanství má ve svém vývoji oproti islámu náskok 662 let. Odvozuji svou přehnanou tezi od narození Krista a přesídlení Mohameda z Mekky do Medíny. Vhledem k tomu, že islámský kalendář je lunární, žijí muslimové momentálně v roce 1437…
Měřeno našim gregoriánským kalendářem, v Čechách v roce 1437 popravili posledního husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé a zemřel poslední Lucemburk, císař Zikmund, liška ryšavá. V Západní Evropě se už sto let mydlili Francouzi s Angličany a na Východě začali Turci připravovat svůj zničující útok na Konstantinopol. Po náboženských svobodách ani památky. A to krvavé bitvy o výklad Bible tehdejší „civilizovaný“ svět teprve čekaly. V Anglii, v jedné z kolébek liberalizmu, v době Alžbětinské brutálně vyvražďovali protestanti katolíky, zatímco jen o pár let dříve tomu bylo právě naopak. Lišili se jen způsobem veřejných poprav. Katolíci volili tradiční upalování, protestanti odsouzené kuchali zaživa. A tak zatímco na náměstí v Londýně probíhala další úděsná reality show, nedaleko jistý Shakespeare začínal psát svůj sonet: „Amor byl jednou zmožen ospalostí“. Svět byl stejně šílený jako dnes…
Jen doufám, že nebudeme muset čekat stovky let na okamžik, po kterém prahneme. Na onu sekularizaci radikálního islámu, na dostatečnou míru tolerance a náboženských svobod. Minimálně po vzoru dnešního moderního Turecka, jehož zakladatel Mustafa Kemal Atatürk oddělil církev od státu. Bohužel, „otec Turků“ částečně zadělal na problémy současného islámského světa i západní civilizace. Sesazením posledního osmanského chalífy, respektive sultána zrušil rovněž nevětší autoritu tehdejších muslimů. A tak zatímco u všech křesťanů má největší váhu slovo Papeže, nejednotný islám je rozdělen na dva nesmiřitelné proudy a stovky frakcí a hnutí s mnoha vůdci. Mnoho povolaných, málo vyvolených…
Doporučoval bych islamistům exkurz do vlastní historie, do „našeho“ roku 1437 a vzít si příklad z Granadského emirátu na Pyrenejském poloostrově, kde žili muslimové ve shodě s Židy a křesťany…